Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Prezentace knihy "Korunovační řád českých králů"

Kniha je společným projektem tří zakládajících fakult Univerzity Karlovy, fakulty teologické, filosofické a první lékařské. Všichni tři děkani při představování knihy rovněž krátce o jejím vzniku promluvili. Děkan Katolické teologické fakulty prof. Ludvík Armbruster ve svém proslovu vyzdvihl zásluhy Ústavu dějin křesťanského umění, jmenovitě prof. Kuthana. Mezi hosty byli přítomni také Karel Schwarzenberg či doc. Jaroslav Med.

Kardinál Miloslav Vlk hovořil o korunovačním obřadu jakožto o obřadu náboženském, který se odehrával vždy v rámci mše. Pražský arcibiskup řekl: „Jako nástupce těch, kdo tento korunovační řád připravovali a používali, mne velmi těší tato příležitost, abychom si uvědomili své zakořenění v minulosti.“ Korunovační řád podle něho zdůrazňuje posvátnost osoby, která stojí v čele země. Šlo vlastně o obřad svěcení, který zahrnoval svěcení jáhenské. O tom vypovídal i obřad mazání olejem, který se vykonává také při svěcení kněží a biskupů.

Řád korunovace českých králů je podle pražského arcibiskupa také „velmi výmluvným příkladem spolupráce mezi církví a státem, která za Karla IV. a arcibiskupa Arnošta z Pardubic dosáhla svého vrcholu“. Výrazem této velmi šťastné spolupráce církve a státu je pražská katedrála, stojící v bezprostřední blízkosti prezidentského (dříve královského) paláce. Byla místem, kde na základě církevního obřadu získávali panovníci svou legitimitu. „Dle obřadu korunovace,“ jak dále doplnil kardinál Vlk, „to byl arcibiskup, kdo v katedrále králi udílel posvěcení, předával mu prsten a vsazoval na hlavu svatováclavskou korunu. Právě z toho důvodu jsou poměrně bezpředmětné argumenty těch, kteří se domnívají, že by katedrála měla být ve vlastnictví státu, protože byla místem ´státního aktu´“.

Kancléř Jiří Weigl zastupující na setkání prezidenta republiky, který do nové knihy věnoval své úvodní slovo, ve svém pozdravu zdůraznil, že kniha nám jednak pomáhá upevnit vědomí kořenů naší státnosti a jednak se snažit předestřít kontinuitu s principy vtělenými do korunovačního řádu. Kancléř Wiegl také přítomným sdělil, že prezentace korunovačního řádu českých králů probíhá krátce poté, co prezident Václav Klaus připojil svůj podpis pod tzv. Lisabonskou smlouvu.

Kniha mimo jiné přináší v původním latinském znění a zároveň ve starém i novodobém překladu do češtiny korunovační řád českých králů, text, který má v dějinách české státnosti zásadní význam a na jehož sepsání se podílel také císař Karel IV. Budování ideové základny královského statutu českých vladařů a reprezentaci jejich moci věnoval český král a římský císař Karel IV. velkou pozornost.

Tím, že vladaři z rodu Přemyslovců získali královský titul, zařadili se do nevelké skupiny evropských panovníků, jimž královská koruna propůjčila posvátné postavení. Královská hodnost byla znamením vladařské suverenity, jejímž duchovním zdrojem byla „milost Boží“. Zisk královského titulu tedy zásadním způsobem definoval status vladaře a zároveň i jím ovládaného teritoria. Jen vladař, jenž měl postavení krále, byl plnoprávným členem společenství západokřesťanských panovníků. O tom, jakou sílu královská idea měla, svědčí mimo jiné i to, že přes všechny historické zvraty, k nimž během věků došlo, vzešly z řady středověkých teritorií, jejichž vládci byli obdařeni královskou korunou, některé moderní státy, nemluvě o tom, že někde zůstala státní forma království dochována až do dnešních dob.

Do knihy, která byla včera představena a kterou vydalo nakladatelství Togga a Filozofická fakulta UK, jsou zařazeny také texty významných listin, v nichž bylo českým panovníkům potvrzeno udělení královské hodnosti. V knize je dále otištěna zásadní studie profesora Josefa Cibulky (†1968) o českém korunovačním řádu a jemu věnovaná stať profesora Jaromíra Homolky. Knihu uvádí studie profesora Jiřího Kuthana věnovaná královské hodnosti českých vladařů, jejich dílu a reprezentaci. Obrazová příloha dokumentuje královský status českých panovníků.

(tr, iforum.cuni.cz, ap)

04. 11. 2009