Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

450 let od obnovení Arcibiskupství pražského

Na základě věnovací listiny, datované 5. října 1561, daroval císař Ferdinand I. arcibiskupovi a jeho nástupcům jako arcibiskupskou rezidenci dům stojící poblíž Pražského hradu a náležející kdysi Floriánu Griespeku z Griespachu. 26. září 1562 bylo Ferdinandem I. formálně obnoveno pražské arcibiskupství. Brusovo postavení bylo velice obtížné, začínal téměř od začátku a za specifické situace. Podařilo se mu nicméně položit základy pro organizační zajištění katolické církve v zemi a pro její navázání na předhusitské tradice.

Na obnovení života katolické církve měl také veliký podíl císař Ferdinand I., který si byl vědom důležitosti smíru mezi katolíky a utrakvisty. V roce 1562 proto vyslal arcibiskupa Bruse jako svého mluvčího na poslední zasedání tridentského koncilu, na němž měl pražský arcibiskup doporučit mírné zacházení s nekatolíky. Výsledkem jeho úsilí o sjednocení bylo papežské breve Pia IV. z 16. dubna 1564, kde se v českých zemích povoluje pro členy původní české kališnické církve přijímání pod obojí způsobou, vyhlášené v katedrále sv. Víta 23. a 30. července 1564. Arcibiskupství pod Brusovým vedením vešlo na čas v život jako společná instituce pro katolíky a kališníky, proto v letech 1565–1566 světil arcibiskup i kališnické kandidáty na kněžství.

Opožděné stvrzení jedné části kompaktát bylo však velmi problematické a vlivem radikálního luterství, které se šířilo z německých zemí, neudržitelné. Nad tradičními utrakvisty získávali navrch novoutrakvisté, kteří si kladli za cíl vytvořit samostatnou zemskou církev, čímž by vedle stavů vznikla další instituce, která by stála v opozici vůči katolickému králi. Na pomoc k potlačení reformace Ferdinand do Čech roku 1556 povolal jezuity. Brus se snažil o svolání provinční synody, což se sice nepodařilo, ale pořádal aspoň konvokace, jejichž výsledkem v roce 1564 bylo vydání reformačních artikulů, kde se ve dvanácti kapitolách mluví o způsobech nápravy života církve a jejích členů u nás. Arcijáhnům a děkanům nařizoval např. každoroční vizitace v oktávu svátku sv. Petra a Pavla.

Proklamace práv katolické církve a snaha o celkovou obnovu církevního života v Čechách byly komplikovány hospodářským nedostatkem a stále sílícím vlivem protestantství. S podporou panovníka a zejména řádu křížovníků s červenou hvězdou, jehož byl Brus členem, arcibiskup však úspěšně pracoval na obnově katolické církve v Čechách.

Antonín Brus se narodil v Mohelnici na Moravě 13. února 1518. Po studiích a po vstupu do řádu křížovníků s červenou hvězdou pobyl za turecké války v roce 1542 už jako kněz v táboře Jindřicha Mezřičského z Lomnice, kde si získal oblibu svými kázáními pro vojsko. Ovládal pět jazyků, byl výborný řečník. Po návratu do Čech se stal v roce 1548 farářem v Lokti. Po smrti velmistra řádu Václava z Hradešína 21. května 1552 byl zvolen jeho nástupcem. Za obnovené turecké války byl povolán do Vídně jako vojenský kazatel a tam se stal v roce 1558 vídeňským biskupem. Pražským arcibiskupem byl jmenován 5. září 1561. V roce 1562 korunoval českého krále Maxmiliána II. a v roce 1575 Rudolfa II. Zemřel v noci z 27. na 28. srpna 1580, byl pochován v kapli sv. Antonína v pražské katedrále.

Významné výročí si Arcibiskupství pražské připomene v roce 2012. (Aleš Pištora)

01. 09. 2011