Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Připomenutí kanonizace sv. Anežky

V kostele Santa Maria della Pietà in Camposanto dei Teutonici zazněly zpěvy k poctě českých světců „Bohemorum sancti“ o sv. Václavu, Vojtěchu, Ludmile, mariánské zpěvy a další. Slavnosti se účastnili někteří pozvaní velvyslanci u Svatého stolce, bohoslovci a kněží papežské koleje Nepomucenum, někteří římští Češi a také malá reprezentace kardinálů. Přítomen byl kardinál Angelo Sodano, děkan kardinálského sboru, kardinál Giovanni Lajolo, kardinál Tomáš Špidlík, kardinál Giovanni Coppa, kardinál Miloslav Vlk a někteří vatikánští monsignoři.

Po velvyslancově přivítání a zahájení slavnosti pronesl pražský arcibiskup kardinál Vlk slavnostní projev, v němž připomněl „anežský zázrak“. Účast dvanácti tisíc Čechů, které komunistický režim do Říma na kanonizaci pustil, označil za jedno ze znamení konce komunismu, jakýsi malý exodus, který se řadil k velkému exodu východních Němců přes německé velvyslanectví v Praze a jiný z Maďarska přes rakouské hranice. Zmínil se i o některých zajímavých událostech kolem oslavy kanonizace v Praze. Připomněl, že sv. Anežka Česká je znamením i jiné svobody, svobody od majetku v královské rodině, kterého se jako duchovní dcera sv. Kláry vzdala, svobody od moci plynoucí z císařské nabídky sňatku. Sv. Anežka je pro dnešní dobu, podle kardinála Vlka, „aktuálním znamením svobody“.

Kardinál Sodano na závěr poděkoval souboru Davida Ebena a připomněl některé události kolem pádu komunismu v Praze. Slavnost byla připomínkou našich duchovních tradic i našeho středověkého církevního umění.

Anežka Přemyslovna byla za svatou považována již za svého života, ale teprve v roce 1874 byla prohlášena blahoslavenou a 12. listopadu 1989 byla v bazilice sv. Petra v Římě, pouhých pět dnů před symbolickým datem pádu komunismu u nás, slavnostně svatořečena Janem Pavlem II.

Anežka se narodila kolem roku 1211 jako dcera krále Přemysla Otakara I. Jako královská dcera hrála v politických plánech svého otce významnou roli – již jako malé dítě byla dvakrát zasnoubena. Ona však měla jinou představu – jejími vzory byli sv. František z Assisi a sv. Klára, se kterou si také dopisovala. Odmítla i nejvýznamnější nabídku k sňatku (od císaře Fridricha II.), založila v Praze klášter klarisek a roku 1234 do něj vstoupila. Tento její počin vzbudil pozornost v celé Evropě, protože to byla první královská dcera vůbec, která se stala členkou tohoto chudého a velmi skromným životem žijícího řádu.

Kromě toho, že pečovala o klášter, jehož byla po celý život z rozhodnutí papeže Řehoře IX. abatyší, založila i špitální bratrstvo, které později nechala přetvořit v samostatný mužský řád křižovníků s červenou hvězdou, a postarala se o jeho hmotné zajištění. Aktivně zasahovala i do politické situace – opakovaně urovnávala spory mezi králem Václavem I. a jeho synem Přemyslem Otakarem II. Nepodařilo se jí však odradit Přemysla Otakara II. od války, která vyvrcholila porážkou Čechů na Moravském poli a královou smrtí. Těsně poté, 2. března 1282, zemřela i Anežka. (ap)

12. 10. 2009