Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Připomínka posvěcení katedrály

Vysvěcení, které toužebně očekávalo mnoho generací, se konalo v neděli 12. května 1929 a chrám pak byl slavnostně a oficiálně otevřen 28. září 1929. Tím bylo dovršeno staleté úsilí dokončit stavbu katedrály na Pražském hradě. Základní kámen k dostavbě  chrámu svatého Víta položil 1. října 1873 (při oslavě 900 let biskupství) kardinál Schwarzenberg.

Jako umělecké dílo nemá chrám svatého Víta v Čechách mnoho konkurentů. Jeho stavební dějiny jsou zkratkou dějin výtvarného umění v Čechách od X. do XX. století, jeho hmota i prostor s celým uměleckým obsahem je mnohotvárný organismus, který na sebe postupně přijímal stopy zralého kulturního úsilí jednotlivých dob a vršil je po tisíciletí na témž místě ve vrstvách vertikálních i horizontálních. Budova katedrály vždy tvořila dominantu Pražského hradu i města od jejich začátků až do dneška.

Nejstaršími stavebními fragmenty jsou zbytky rotundy svatého Víta, založené svatým Václavem a dostavěné po jeho mučednické smrti. Její tvar se opíral o vyspělou karolinskou centrálu. I pozdější bazilika, vybudovaná českými knížaty Spytihněvem a Vratislavem II. nad hrobem svatého Václava, je zachována ve stavebních prvcích v podzemí dnešní katedrály. Jednalo se o kultový chrám zasvěcený hlavně domácím světcům, svatému Václavu, Vojtěchu a svaté Ludmile; její architektonická forma byla již složitější. Definitivní podoby nabyla tato bazilika až přestavbou v XII. století a zaklenutím střední lodi ve druhé polovici XIII. století. Kapitulní dům po jejím boku, založený na počátku XIV. století  již v gotické formě, nebyl dobudován. Třebaže svatovítskou baziliku obklopovaly kamenné budovy paláce, kostel svatého Jiří a mohutné opevnění, dominovala hradní zástavbě a spolu s věžemi baziliky svatého Jiří vytvářela charakteristické panorama Pražského hradu.

Povýšení pražského biskupství na arcibiskupství rozhodlo o stavbě vznosné katedrály. V té době se také královská rezidence rozrostla na velikou skupinu budov, pro niž byl úzký pruh hradčanského ostrohu rozšířen a zvýšen násypy. Na této horní vrstvě vyrostl i nový chrám Karla IV., dílo velkých umělců středověku. Stavbu založil francouzký mistr Matyáš z Arrasu v roce 1344 a po jeho smrti na jeho práci v letech 1353 až 1399 navázal Petr Parléř, povolaný ze švábského Gmundu. Jeho nástupci, Parléřův syn Jan a mistři Václav a Petr, pokračovali ve stavbě katedrály až do roku 1420, kdy husitské války násilně stavební práce zastavily.

Zhoubný požár, který vypukl 2. června 1541 na Malé Straně, zničil i královský hrad a přenesl se na věž a střechu chrámu, odkud vnikl dovnitř a způsobil zde spoušť a zkázu. Obnovou, trvající více než dvacet let, byli pověřeni dvorní architekti Bonifác Wohlmut a Hanuš Tirol. Ti k prozatímní uzavírací stěně  postavili v letech 1556 až 1561 renezanční kruchtu (Wohlmutova kruchta). Při opravě byla upravena věž, jejíž renesanční báň (střecha) se stala a dosud je charakteristickým znakem Prahy.

Již se zdálo, že metropolitní chrám zůstane stavebním torzem, avšak 1. října 1873 (při oslavě 900 let biskupství) položil kardinál Schwarzenberg základní kámen k dostavbě  chrámu svatého Víta. Prvním stavitelem se stal Josef Ondřej Kranner, který využil zkušeností z Francie, Německa a Itálie nejen k opravě staré části dómu, ale také při vypracování vlastního návrhu na dostavbu chrámu v duchu romantické gotiky. Po něm převzal stavbu architekt Josef Mocker, představitel přísného restaurátorského purismu (zachování slohové čistoty) a pseudogotické architektury. Posledním, kdo se na dostavbě podílel, byl Kamil Hilbert. Tomu bylo dopřáno dokončit chrám na prahu svatováclavského milénia. Nyní nezbývalo již nic jiného než přistoupit k slavnostnímu aktu vysvěcení dostavěného metropolitního chrámu. Vysvěcení, které toužebně očekávalo mnoho generací, se konalo v neděli 12. května 1929 a chrám pak byl slavnostně a oficiálně otevřen 28. září 1929. Tím bylo dovršeno staleté úsilí dokončit stavbu důstojné katedrály na Pražském hradě. Že tento chrám projde ještě mnoha dalšími peripetiemi, zejména v době vlády komunistického režimu a v době následující, nikdo při oslavách netušil. (ap)

05. 05. 2010