Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Projevy během slavnostního uvedení Mons. Duky do úřadu

Jménem osobností veřejného života pozdravil nového arcibiskupa prezident republiky Václav Klaus:

Vážený pane arcibiskupe, vážené dámy a pánové,

dovolte mi, abych i já poblahopřál panu arcibiskupovi Dominiku Dukovi k jeho dnešní inauguraci.

Po staletí byl pražský arcibiskup, hlava české katolické církve, jedním z předních reprezentantů českého království a to přetrvalo i po vzniku republiky. I dnes vnímá veřejnost názory a postoje českého primase s mimořádnou pozorností. V jeho osobě vidí historickou kontinuitu a tradici, i respektovanou morální autoritu.

V dobách totality minulého století sdíleli představitelé katolické církve tragický osud mnoha svých spoluobčanů. Kněží, řeholníci a řeholnice byli pronásledováni a vězněni pro svou víru a pro odvahu nevzdat se svého poslání. S obdivem si připomínáme kardinála Berana, kterého komunistický režim považoval za zvlášť nebezpečného protivníka.

Morální autoritou byl i František kardinál Tomášek. Jeho výrok z listopadu roku 1989, že církev je s národem, se stal nezapomenutelným politickým poselstvím. Osudy naší země se promítly i do života Tomáše kardinála Špidlíka. Přes léta strávená v exilu, zůstával i zde, u nás, zdrojem trvalé inspirace.

Tyto velké postavy českého národa a katolické církve byly spojeny i s místem, v němž se právě nacházíme. Do svatovítské katedrály přicházeli čeští panovníci složit korunovační slib a přijmout korunu sv. Václava. Zde jsou uloženy korunovační klenoty. Svůj věčný odpočinek zde tráví naši králové. Katedrála je českou veřejností vnímána jako cosi mimořádného, jako něco, co nás drží při sobě a co nás spojuje s našimi předky a s našimi dějinami, a to jak ve smyslu duchovním a náboženském, tak i státním a  světském.

Vážený pane arcibiskupe,

před šestnácti lety jsem na tomto místě promlouval ke jmenování Vašeho předchůdce ve funkci primase českého, Miloslava Vlka, kardinálem. Chtěl bych využít této chvíle a panu kardinálu Vlkovi poděkovat. Měl nelehkou úlohu vést církev v době, kdy se celá naše společnost radikálně proměňovala a kdy hledala – a já věřím, že přes všechny existující problémy úspěšně nalézala – svou svobodnou a demokratickou budoucnost.

Jedním z nezapomenutelných okamžiků těchto sedmnácti let byla loňská návštěva papeže Benedikta XVI. Ukázala, kolik témat spojuje katolickou církev s námi se všemi i s celou evropskou civilizací, vyrostlou na křesťanských kořenech. Myšlenky a postoje současného papeže považuji za velmi důležité. Podobný pocit mám, vážený pane arcibiskupe, i z našich rozhovorů.

Dovolte mi, abych vyjádřil přesvědčení i naději, že se následující měsíce a roky stanou novou příležitostí jak k dořešení některých otevřených otázek ve vztazích mezi státem a církví, tak k oživení zájmu veřejnosti o duchovní a mravní témata, která církev tradičně nastoluje. Přeji Vám, vážený pane arcibiskupe, dostatek sil, hodně kreativity a odvahy. Za sebe chci říci, že jsem připraven, bude-li to v mých silách a možnostech, Vám ve Vašem úsilí pomáhat.

Václav Klaus

 

Nového arcibiskupa pozdravil také apoštolský nuncius Mons. Diego Causero:

Nejmilejší kněží a řeholníci,

drazí věřící,

dnes je v této svatovítské katedrále přítomen velký zástup a společně prožíváme velké dojetí; je to výraz naší lásky a důvěry: církev v Čechách pokračuje ve svém růstu a formaci.

Jeho Eminence, pan kardinál Miloslav Vlk, před malou chvílí předal biskupský stolec a řízení Arcidiecéze pražské; jeho Excelence, Mons. Dominik Duka je před okamžikem převzal, aby pokračoval v započaté cestě.

Putování církve se nikdy nepřeruší, protože její Pán a Učitel, Ježíš z Nazareta, je v ní neustále přítomen svým milosrdenstvím a mocí; nicméně česká církev zakusila období zkoušky a temnoty, jejímž cílem bylo znevěrohodnit ji a odstranit; byla vykreslena jako nepřítel člověka, vědy, pokroku a štěstí.

Při vědomí tohoto obrazu chci vyjádřit Jeho Eminenci, panu kardinálu Vlkovi vděčnost a obdiv Svatého stolce – a tedy celé všeobecné církve – a také vaše láskyplné uznání za to, že během uplynulých 19 let vedl a upevňoval ve víře, že navracel životaschopnost a platnost církvi v Praze. Tím, že byl v březnu roku 1991 povýšen na arcibiskupa hlavního města a v listopadu roku 1994 jmenován kardinálem, stal se během uplynulých dvou desetiletí mužem církve s velkým vlivem.

Vynikal vždy vírou v Krista, věrností vůči církvi a nadšením i opravdovostí svého jednání. Byla to obtížná cesta, ale ta nemůže zakrýt radost ze zdolaného úseku. Je to součást tradice církve v Čechách: pražské kostely jsou radostné, plné jásajících andělů a velkých vítězných světců, a to i po obtížích spojených s vyznáním víry nebo po útrapách mučení.

Na Zelený čtvrtek jsem Vám, Eminence, připomínal, že sám čas se stará o to, aby se synové stávali otci a z otců dědové. Otec má v rodině autoritu, dědeček projevuje pochopení a něžnost. Chceme oplácet Vaši něžnost nabídkou naší lásky: dobrořečíme Pánu, že nám daroval Vaši přítomnost a Vaše schopnosti a prosíme ho, aby Vás provázel dobrým zdravím a dával Vám pociťovat svoji milost a přítomnost Ducha svatého. Charisma dědečka je užitečné k tomu, aby všem dával dobré rady, je ale dokonalé pro prohlubování a rozšiřování lásky v rámci církevního hnutí fokoláre, které je Vaší radostí i hrdostí.

Osobně Vám děkuji za pomoc, za důvěru, za otcovskou upřímnost a za mnohá další dobra, kterými jste mne obohatil.

Asi se, přátelé, ptáte, zda jsem nezapomněl na Jeho Excelenci, Mons. Dominika Duku, nového pražského arcibiskupa. Jemu ze srdce přeji plodnou a požehnanou biskupskou službu. Mnohokrát jsem s plným přesvědčením opakoval: Česká republika a Praha zvlášť, má tvář křesťanské krajiny, jen její duše se víře vzdálila. My nepřijímáme uměle vytvořenou myšlenku, že Česká republika je agnostická ani to, že veřejné mínění je k církvi nepřátelské, naopak znovu se utvrzujeme v našem povolání jít a hlásat, aby se všichni mohli stát Kristovými učedníky; vždyť on je nositelem důstojnosti, opravdového lidství a štěstí.

Excelence, chci Vám předat obraz Velikonoc, který je mi velmi drahý; uchoval jsem si jej po své službě na Středním východě. Podle východních církví není vzkříšený Kristus představován jako ten, který vítězně vychází z hrobu, ale jako Spasitel, který sestupuje do říše zemřelých, a když za ruku bere člověka, říká mu: „Ty, který jsi ve tmách, nech se osvítit; ty, který jsi mrtvý, vstaň. … Probuď se ty, který spíš… a Kristus tě osvítí. … Nestvořil jsem tě, abys zůstal vězněm temnoty a všednosti.“

Je pravdou, že s církví v této zemi se ne vždy zacházelo vlídně. Snad i církev nese své viny a ztratila svoji vroucnost. Vzkříšený Kristus nás bere za ruku a říká nám: Probuďte se vy, kteří spíte a Kristus vás osvítí. Staňme se opět zapálenými a šťastnými zvěstovateli evangelia; ukazujme jak je Kristovo poselství plodné a jak krásná je jeho tvář.

Vše nejlepší pro Vaši službu, Excelence! Na Pánově cestě Vás budeme provázet láskou a poslušností.

Mons. Diego Causero

 

Jménem duchovních přivítal nového arcibiskupa děkan Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze P. Michael Slavík:

Vaše Excelence,

nejdůstojnější otče arcibiskupe,

je mi ctí i milou povinností Vás jménem staroslavné Metropolitní kapituly u sv. Víta, jménem kněží a jáhnů Arcidiecéze pražské i jménem arcibiskupské kurie přivítat na pražském biskupském stolci. Přicházíte z diecéze, kde se nachází rodiště druhého pražského biskupa Vojtěcha, prvního Čecha vskutku evropského významu. Ten svůj zápas o čistotu srdce, ryzost postojů a věrnost Kristu zpečetil prolitím své krve. Svým mučednictvím tak svatý Vojtěch pražský biskupský stolec nejen ozdobil, ale zároveň jakoby zasvětil tomuto zápasu o duši člověka. A mnozí Vaši předchůdci, v rozličných situacích, někdy zmatcích a nejistotách té které doby, jej v tom věrně následovali, mnozí opět za cenu osobních obětí . Abychom v této souvislosti neuváděli do rozpaků Vašeho bezprostředního předchůdce kardinála Miloslava Vlka, jemuž v tuto chvíli náleží poděkování, zmíním z osobností nedávné historie  alespoň kardinály Tomáška a Berana, z dávnějších arcibiskupa Jenštejna, anebo biskupa Ondřeje žijícího ve 13. století.

Tušíme, ba všichni víme, že se v tuto chvíli k Vaší osobě upínají četná očekávání: co všechno byste měl dělat, co všechno zařídit, jak a co vyřešit. Když k tomu vezmeme v úvahu vysoké nároky na biskupy, jak vyplývají z koncilních dokumentů, z norem kanonického práva a dalších textů, hovořících o službě biskupů v církvi, mohla by se Vám tato očekávání zdát anebo i stát až neúnosným a ochromujícím břemenem. Díky Bohu, víme však, že nad tím vším stojí osvobozující moc evangelia. Proto nakonec to, oč Vás smíme a chceme především prosit a žádat, a co od Vás chceme  teď i v budoucnu očekávat, je,  abyste nám byl svědkem Ježíše Krista ukřižovaného a vzkříšeného. Prosíme tedy, abyste nám, s celou rozhodností hlásal, že není  jiného jména, zjeveného lidem, v němž bychom mohli dojít spásy, než jména Ježíšova. 

Náročný proces výběru nového arcibiskupa jsme v arcidiecézi provázeli vytrvalou modlitbou. Vaše ustanovení  proto přijímáme ve víře - jako Pánovu odpověď. Váš život a Vaše služba, které se dnes ujímáte, znamenají tedy pro nás Boží dar, který s vděčností a radostí přijímáme. Jsme si však nadále vědomi povinnosti provázet Vás modlitbou, abyste svou službu konal v moci Ducha, jsme si rovněž vědomi i závazku - u nás kněží stvrzeného i poutem svátosti svěcení - s Vámi ochotně spolupracovat na šíření Božího království, a to  podle míry Božích darů, jichž se jednomu každému z nás od Pána dostalo.

Otče Dominiku, buďte zde srdečně vítán.

P. Michael Slavík

11. 04. 2010