Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Průvod Božího těla připomněl cestu Božího lidu

Ve svém kázání v pražské katedrále arcibiskup Duka zdůraznil, že průvod Božího těla nás má upomínat na Velikonoce Mojžíšovy, ale i Ježíšovy. Velikonoce jsou spojeny s cestou Božího lidu z otroctví do vlasti Boží svobody. Tak, jako Izrael putoval z Egypta do země zaslíbené, tak vešel Ježíš Kristus do Jeruzaléma, aby zde podstoupil smrt, kterou ovšem jeho dílo nekončí a křesťané proto slaví jeho vzkříšení. Jak řekl arcibiskup Duka, náš národ je s touto slavností spojen dvěma významnými událostmi.

Pražský arcibiskup připomněl 19. červen 1949 – mezník v dějinách katolické církve v komunistickém Československu. Kardinál Beran se tehdy pokusil přečíst v katedrále sv. Víta plné provokatérů – členů KSČ tzv. božítělový pastýřský list, který otevřeně odsuzoval komunistický režim. Arcibiskup však stačil pouze říct, že „takzvaná Katolické akce není katolickou akcí a Katolické noviny, které vám jsou rozdávány, nejsou katolickými novinami…“ Výtržníci rozpoutali vřavu, bušili holemi do dlažby chrámu a hnuli se směrem k arcibiskupovi. Bohoslužba sice pokračovala až k závěru, nicméně připravený eucharistický průvod se již nekonal. Josef Beran byl Státní bezpečností zatčen a po „domácím vězení“ v pražském Arcibiskupském paláci v letech 1949-51 pak až do roku 1963 internován na různých místech po celých Čechách. V očích věřících se Beran stal hrdinou a symbolem odporu.

Také samo zavedení svátku je spjato s naší zemí. Vznik slavnosti Těla a krve Páně souvisí podle Adolfa Adama s rozmachem kultu oltářní svátosti ve 12. století, kdy byl velký důraz kladen na trvalou reálnou přítomnost Krista v posvěceném chlebu (větší než na eucharistickou slavnost – mši). S tím se spojovala také velká touha středověkého člověka po podívané, která vedla mj. i k zavedení pozdvihování posvěcené hostie po proměňování, poprvé dosvědčenému v Paříži okolo roku 1200. Opakovaná vidění svaté Juliány z Lutychu (od roku 1209) se stala v této situaci účinným podnětem pro zavedení zvláštního svátku ke cti Nejsvětější svátosti. V roce 1264 jej pro celou církev zavedl papež Urban IV. A právě tomuto papežovu kroku bezprostředně předcházel zázrak, který se odehrál roku 1263 v italské Bolseně (nedaleko Orvieta).

Na své cestě do Říma se tam zastavil velmi zbožný český kněz, řečený Petr z Prahy. Trpěl velkými pochybnostmi o skutečné přítomnosti Krista v eucharistii a doufal, že setkání s papežem Urbanem IV. mu pomůže pochybnosti rozehnat. V kostele sv. Kristiny sloužil mši a v okamžiku proměňování se celá hostie kromě míst, kde ji kněz držel prsty, proměnila v tělo. Tělo natolik krvácelo, že se kapky krve před zraky všech přítomných rozstříkly na korporál a čtyři mramorové dlaždice. Hluboce pohnutý kněz poté navštívil papeže, který zrovna pobýval v Orvietu. Místní biskup byl okamžitě pověřen vše přezkoumat. Vzal potřísněný korporál s sebou a šel za papežem. Ten mu šel sám vstříc se zástupem zbožných lidí a všichni se relikvii klaněli.

Obyvatelé Orvieta na památku zázraku vystavěli gotický chrám, který je vlastně velkým relikviářem a bývá nazýván „zlatou lilií italských katedrál“. Průvod Božího těla je doložen poprvé v Kolíně nad Rýnem mezi lety 1274 a 1279. Roku 1314 byl svátek potvrzen Klementem V. Zvyk putovat v procesí se v celé církvi rozšířil od 15. století. V Praze se poprvé konalo procesí Božího těla v roce 1355. Obnovena byla tradice eucharistického průvodu v Praze v roce 2004. (Aleš Pištora)

Fotografie si lze prohlédnout ve "Fotogalerii".

24. 06. 2011