Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Rekviem za císaře Ferdinanda I.

Rakouský špitální řád Ferdinanda I., který slavnost pořádá, udělí v závěru slavnostní mše svaté pražskému arcibiskupovi Dominiku Dukovi, jakož i Metropolitní kapitule u sv. Víta v Praze řádové ocenění „Plamen míru“. Toto ocenění je udíleno osobnostem a organizacím, jež nesou zodpovědnost za ostatní a příkladně pečují o křesťanskou tradici. Poté bude položen věnec ke hrobu císaře Ferdinanda I., který je v pražské katedrále pohřben po boku své manželky Anny Jagellonské.

Celého aktu, nad nímž převzal záštitu bývalý místopředseda vlády a ministr sociálních věcí Rakouské republiky Herbert Haupt, se zúčastní představitelé špitálního řádu, ale také další významné osobnosti, mezi nimiž Praha uvítá předsedkyni Národní rady rakouského parlamentu Barbaru Prammerovou. Řád vznikl v roce 1561 a jeho hlavní náplní je pomoc zdravotně a sociálně hendikepovaným lidem.

Ferdinand I. Habsburský, římský císař, který se narodil 10. března 1503, byl českými stavy roku 1526 zvolen českým králem. Během své vlády v rakouských rodových zemích, v Uhrách a jako český král se snažil posílit centrální správu a zvýšit panovnickou moc na úkor stavovských obcí jednotlivých zemí. Byl zastáncem absolutismu, což v českých zemích vedlo k protihabsburskému povstání. Kromě mocenské opozice probouzel v českých zemích také náboženský odpor ze strany nekatolíků.

Ferdinand I. měl ovšem také velikou zásluhu na obnovení života katolické církve. Dne 5. září 1561 jmenoval Antonína Bruse z Mohelnice pražským arcibiskupem. Jmenování bylo slavnostně oznámeno královským mandátem 12. ledna 1562. Na základě věnovací listiny, datované 5. října 1561, daroval císař Ferdinand I. výše jmenovanému arcibiskupovi a jeho nástupcům jako arcibiskupskou rezidenci dům stojící poblíž Pražského hradu a náležející kdysi Floriánu Griespeku z Griespachu. Krátce nato, 26. září 1562, bylo Ferdinandem I. po 140 letech sedisvakance formálně obnoveno pražské arcibiskupství.

Ferdinand I. si uvědomoval důležitost smíru mezi katolíky a utrakvisty. V roce 1562 proto vyslal arcibiskupa Bruse jako svého mluvčího na poslední zasedání tridentského koncilu, na němž měl pražský arcibiskup doporučit mírné zacházení s nekatolíky. Výsledkem úsilí o sjednocení bylo papežské breve Pia IV. z 16. dubna 1564, kterým se v českých zemích povoluje pro členy původní české kališnické církve přijímání pod obojí způsobou, vyhlášené v katedrále sv. Víta 23. a 30. července 1564. Arcibiskupství tak vešlo na čas v život jako společná instituce pro katolíky a kališníky. V letech 1565–1566 světil arcibiskup i kališnické kandidáty na kněžství.

Opožděné stvrzení jedné části kompaktát bylo však velmi problematické a vlivem radikálního luterství, které se šířilo z německých zemí, se neudrželo. Nad tradičními utrakvisty získávali navrch novoutrakvisté, kteří si kladli za cíl vytvořit samostatnou zemskou církev, čímž by vedle stavů vznikla další instituce, která by stála v opozici vůči katolickému králi. Na pomoc k potlačení reformace Ferdinand do Čech roku 1556 povolal jezuity. Arcibiskup Brus vydal roku 1564 reformační artikuly, kde se ve dvanácti kapitolách mluví o způsobech nápravy života církve a jejích členů. Proklamace práv katolické církve a snaha o celkovou obnovu církevního života v Čechách však byly komplikovány hospodářským nedostatkem.

Spolu s arcibiskupem Antonínem Brusem z Mohelnice nicméně Ferdinand I. položil základy pro organizační zajištění katolické církve v zemi a pro její navázání na předhusitské tradice. Ferdinand I. Habsburský zemřel 25. července roku 1564 ve Vídni a byl pohřben v chrámu sv. Víta v Praze vedle své manželky, české a uherské princezny Anny Jagellonské. (Aleš Pištora)

20. 07. 2010