Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Rekviem za Jana Lucemburského

Jan Lucemburský, přestože vládl české zemi třetinu století a podařilo se mu ji uchránit před vpádem cizích vojsk, bývá nazýván králem – cizincem. Přes jeho v podstatě záporný vztah k zemi, se mu ovšem podařilo rozšířit území království, dát zvučné jméno titulu českého krále a připravit svého syna na následnictví. V bitvě, kterou lze považovat za první velkou bitvu stoleté války, padl se slovy: „Toho Boh dá nebude, aby český král z boje utíkal“.

23. října 1341 český král Jan Lucemburský také „učinil darování znamenité“ s úmyslem postavit na Pražském hradě novou katedrálu. Na její výstavbu věnoval desátek ze všech stříbrných dolů a za to si vyžádal výroční bohoslužbu za sebe a svůj rod. 21. listopadu 1344 český král Jan Lucemburský, jeho synové Karel (Karel IV.) a Jan Jindřich spolu s Arnoštem z Pardubic při slavnosti jeho intronizace jako prvního pražského arcibiskupa položili základní kámen katedrály sv. Víta na Pražském hradě.

Na místech, kde později vyrostla pražská katedrála, se 7. února 1311 odehrála korunovace Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, od níž letos uplynulo 700 let. Tuto událost, jakož i rod Lucemburků, osobnost královny Elišky a její přemyslovské kořeny připomněla loňská výstava v Domě U Kamenného zvonu s názvem „Královský sňatek“. Jan Lucemburský padl v bitvě u Kresčaku (Crécy-en-Ponthieu), kde zcela slepý bojoval proti Angličanům na straně Francouzů. Po mnoha peripetiích byl pohřben v Lucemburku v katedrále Panny Marie v předsíni velkovévodské krypty. V pražském chrámu sv. Víta se v triforiu nachází jeho slavný sochařský portrét od Petra Parléře. (Aleš Pištora)

18. 08. 2011