Vyhledávání Menu

Rozhovor s P. Benediktem

Arcidiecézní setkání ministrantů


V sobotu 5. listopadu se v prostorách Arcibiskupského paláce na Hradčanském náměstí uskuteční Arcidiecézní setkání ministrantů. V době příprav na ně jsme položili několik otázek P. Benediktu Hudemovi, který má na starosti organizaci nejen této události, ale také pravidelných setkání mladších i starších ministrantů, o nichž Zpravodaj průběžně informuje.


■ Otče Benedikte, jak byste vysvětlil, co to znamená „ministrant“, někomu, kdo se s tímto slovem a s touto službou ještě nikdy nesetkal?


Každý z nás určitě ví, co dělá takový ministr. Nejen, že má hezké auto, trochu slušnější plat, možná i ochranku, ale měl by ministrovat (od latinského slovesa ministrare – tedy posluhovat, sloužit), nejen předsedovi vlády, panu prezidentovi, ale pro skutečné dobro občanů, své vlasti. A co má společného ministr s ministrantem? Naše služebníky oltáře často vnímáme jen z vnějšku, jako ty, kteří pomáhají knězi u oltáře. Ale ministranti by měli především sloužit (přisluhovat) samotnému Pánu nebe i země, tedy Trojjedinému Bohu.


■ Jak došlo k tomu, že s různými ministrantskými programy v diecézi je spojeno právě vaše jméno?


Tomu předcházela delší historie. Já sám jsem se k ministrování dostal až ve svých osmnácti letech v kostele sv. Prokopa na Žižkově. Tuto službu jsem si zamiloval a mnohem později přispěla k poznání mého povolání. Po letech, jako jáhen a farní vikář (kaplan), jsem nedokázal pochopit, proč tolik kluků sedí v lavicích a nikdo je nepozve k oltáři. Snažil jsem se tedy pro ministranty, s Boží pomocí, něco málo udělat. Poznal jsem také další kněze z venkova, kteří se snažili organizovat setkání pro kluky tak, aby jednotlivci mohli zažít větší společenství a trochu prohloubit svůj duchovní život. Pan
generální vikář byl informován o aktivitách pro mladší a starší ministranty a v únoru roku 2009 jsem byl jmenován odpovědným za péči o ministranty v pražské arcidiecézi.


■ Je pro kněze důležité mít kolem sebe u oltáře ministranty? Bylo pro Pána Ježíše důležité mít kolem sebe apoštoly?


Nepochybně ano, jinak by si je nevybral. Navíc slavení mše svaté není záležitostí jen kněze, ale celého společenství, kde každý má svoje nezastupitelné místo, tedy i ministranti. Svatý Benedikt připomínal, že se ničemu nemá dávat přednost před službou Kristu Pánu. V tomto duchu vnímá důležitost liturgie a naši aktivní účast i současný Svatý otec. Slavení liturgie a její krása mají vliv na život celé místní církve. Navíc nelze nezmínit i pastorační a lidskou stránku. Ministranti mají užší kontakt
s knězem a on s nimi. Je sice hezké přinášet oběti a modlit se za křesťanské rodiny a z nich plynoucí kněžská a řeholní povolání, ale pokud nic dalšího konkrétního neuděláme, nemůžeme čekat změnu.


■ Hraje tedy ministrantská zkušenost nějakou roli v rozlišování, zda je člověk povolán ke kněžství? Co vlastně může chlapci či mladému muži dát ministrování?


Nepochybně ano. Bylo by pošetilé myslet si, že každý ministrant bude knězem, ale jak má někdo zaslechnout Boží volání ke kněžství, když kněze vidí jen z dálky a příliš netuší, jak vlastně žije a co jeho služba obnáší? Ministranti mohou postupně poznávat a chápat nádheru a hloubku liturgie a slouží přímo živému Bohu. Důležité je samozřejmě i přátelství s ostatními ministranty, dobrá průprava do života atd. Velice mne bolí, když rodiče často preferují všechny možné aktivity a zapomínají
na to, že duchovní formace, dobré křesťanské společenství, kontakt s knězem atp. jsou nezbytně důležité k tomu, aby člověk vyrostl v dospělého křesťana a poznal své povolání. Bez angličtiny či sportu se dá žít, ale bez Boha, v plném slova smyslu, ne.


■ Má význam pracovat s ministranty i mimo liturgii?


Mše svatá, liturgie, je vrcholem. A na vrchol se musí vystupovat a sestupovat po schodech. Kdyby chyběly stupně, asi se na vrchol nedostaneme, a když přesto ano, pak velice rychle sletíme dolů a bude to bolet.


■ Proč a od koho vzešel nápad uspořádat setkání ministrantů naší diecéze? Čemu má takové setkání sloužit?

O arcidiecézním setkání uvažuji delší dobu a jistě nejsem sám. Akce má pomoci k povzbuzení, prohloubení víry i ministrantského společenství. Je to příležitost znovu si uvědomit, že jako ministranti máme být na co hrdí, šance připomenout si, komu sloužíme. A navíc můžeme ministrovat v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha při mši svaté s nástupcem svatého Vojtěcha. Chceme prosit za nové křesťanské rodiny a z nich plynoucí nová kněžská a řeholní povolání.


■ Společenství ministrantů a jejich formace je zřejmě běžným jevem ve farnosti, kde se jedná o skupinu mladých, kteří se s knězem i navzájem dobře znají, jak však taková formace vypadá v celodiecézním měřítku? Jaké má naše diecéze v této oblasti zkušenosti?


Mohli bychom začít svatým Václavem, který nejen připravoval chléb a víno ke mši svaté, ale sám ministroval. P. Method Klement O.S.B. založil ministrantské hnutí Legio angelica, jež vychovalo řadu vynikajících kněžských osobností. Hnutí, bohužel, vzalo v době komunistické totality definitivně za své. V současné době stále vychází vynikající časopis pro ministranty Tarsicius. Je tedy na co navazovat. Jsou farnosti, kde jsou živá ministrantská společenství, a jiné, kde najdeme jen „osamělé poslední mohykány“. Naší snahou je oživit ministrantské hnutí skrze svátosti, solidní duchovní život, setkávání ministrantů. Pořádáme každý měsíc pravidelná setkání pro starší i mladší ministranty, snažíme se zajišťovat, ve spolupráci s ceremoniářem pana arcibiskupa, asistenci na slavnostnějších bohoslužbách v arcidiecézi, tábory... Setkání během roku jsou koncipována tak, aby ministranti byli na neděli ve své domovské farnosti, tedy aby sloužili tam, kde jsou povzbuzením pro ostatní. Uvítám spolupráci i dalších kněží a jáhnů.


■ Kdo se může setkání zúčastnit, jak se na ně přihlásit a co může 5. listopadu očekávat?


Zváni jsou všichni ministranti (především kluci od cca 6 do 30 let), kněží, jáhni, řeholníci a samozřejmě ke mši svaté i rodiny našich ministrantů, řeholnice a ostatní spoludiecézané. Hlásit dopředu se nikdo nemusí. Pomohlo by nám, kdyby se ministranti nebo jejich rodiče podívali na naši stránku ministranti.apha.cz a v anketě
odpověděli na otázku, zda se zúčastní arcidiecézního ministrantského setkání.

Co můžete očekávat? Zajímavé místo – Arcibiskupský palác, svatovítskou katedrálu. Osobnosti – J. E. arcibiskupa Dominika Duku, kněze, vojáky Hradní stráže i ostatní ministranty. Dobrodružstvím nabitý program pro mladší i starší kluky. Co říci závěrem? Děkuji všem, kteří se věnují práci s ministranty, i těm, kteří připravují arcidiecézní setkání ministrantů. Prosím také čtenáře o modlitbu. Bez Božího požehnání je naše namáhání opravdu marné!


Děkujeme za rozhovor (kh)

 

27. 09. 2013