Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Rozhovor o Noci kostelů s P. Milošem Szabo

Jak najdou zájemci informace o programu a kde a kdy zjistí, který objekt se do Noci kostelů zapojil? Pokud jde o velké pražské kostely – budou pro návštěvníky otevřeny všechny?

Nejaktuálnější bude určitě internetová prezentace, kam budeme vkládat průběžně všechny novinky a všechny změny. Webová adresa je jednoduchá: www.nockostelu.cz. Podle zkušeností z loňského roku, kdy se do akce již zapojily brněnská a plzeňská diecéze, se dá předpokládat i zájem regionálního i celostátního tisku a pokoušíme se navázat spolupráci i s televizí a rozhlasem. Vytištěny budou plánky Prahy i celé pražské arcidiecéze, na nichž budou přesně označeny ty kostely, které byly nahlášeny do určitého data, abychom stihli tisk a distribuci všech propagačních materiálů. Nelze tady vyjmenovat všech skoro čtyřicet otevřených pražských kostelů, ale nechybí mezi nimi samozřejmě katedrála, kostel Matky Boží před Týnem, Panna Maria Sněžná, ale také kostel sv. Prokopa na Žižkově, sv. Václava na Smíchově anebo bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě ...

Může náhodný příchozí vejít do kostela zcela volně a v kteroukoli dobu?

Určitě ano. Smyslem celé akce je otevřít kostely veřejnosti a nabídnout lidem noc, kterou mohou prožít v duchovním prostoru na jakkoli dlouhou dobu; někdo se tam může zdržet pět minut, nahlédnout do svatyně, jiný může zůstat klidně celou hodinu a vyslechnout si koncert, přednášku nebo cokoli, co daná farnost pro návštěvníky připravila. Vzhledem k jízdnímu řádu MHD v Praze je většina kostelů otevřena od šesti hodin až do půlnoci. V prvním kostele, který poutník (anebo turista, to už se musí každý návštěvník zařadit sám podle toho, jaký rozměr návštěvy kostela preferuje) navštíví, obdrží od organizátorů brožuru, jakýsi poutnický pas, v němž je nejen seznam všech otevřených kostelů, ale i program v nich a místo pro razítko.

Jak už bylo zmíněno, je Noc kostelů pozváním k „společnému setkání a k objevování krásy křesťanských výtvarných a architektonických pokladů“ – kostel je ale vždy v první řadě místem Božím – setkají se návštěvníci v programu také s Bohem, nebo půjde hlavně o prohlídku sakrálního umění, případně o prezentaci aktivit místního společenství? Jaký program mohou příchozí čekat?

Záleží na možnostech té které komunity. Podle nahlášeného programu většina společenství si je vědoma výjimečnosti chrámových prostor a nabízí především ticho k usebrání, společnou modlitbu, zpívané nešpory, ve většině kostelů jsou pak naplánovány komentované prohlídky, jinde je koncert anebo exkurze na věž či k varhanům, u Sv. Tomáše třeba soutěž pro děti, ve starokatolické kapli sv. Máří Magdalény autorské čtení, ve Strašnicích divadelní představení, v Komunitním centru Matky Terezy pozorování hvězd a podobně.

Nemusí se návštěvník nevěřící nebo jiného vyznání „bát“, že se v daném kostele nebude umět „chovat“, nebo naopak že ho bude někdo k něčemu nutit, o něčem přesvědčovat?

Všichni jsme si vědomi toho, že v naší společnosti celá desetiletí chybělo vedení k základním pravidlům slušnosti a ke všeobecnému sakrálnímu vzdělání. Proto se určitě nemusí nikdo bát, že by do kostela vešel v nevhodnou dobu anebo že by byl nucen dělat kříž, líbat ostatky, dlouze klečet na kameni nebo se případně povinně modlit s ostatními. To, co se však očekává od každého návštěvníka, je touha po poznání jiného rozměru lidské společnosti, ať už v duchovním anebo v uměleckém směru. A k tomu patří ztišení se, slušné oblečení, vypnutí mobilů při vstupu do chrámu, odložení jídla či pití do baťůžku a u mužů sundání pokrývky hlavy. Věřím, že tato celorepubliková akce může mj. právě prospět i k uvědomění si kořenů naší evropské civilizace a k většímu poznání toho, jaká je křesťanská spiritualita, která formovala společenské, kulturní i právní vnímání celé řady generací před námi a u nás.

Jak se do akce mohou zapojit věřící farnosti, která se k Noci kostelů připojila?

Předpokládám, že žádný kněz, žádný správce kostela do této akce bez svých věřících nepůjde, bylo by to nad jeho síly a organizační schopnosti. Většina programů je organizována a realizována právě věřícími, případně jejich blízkými, ač se sami k věřícím třeba nepočítají. I když kvůli uzávěrce tisku zmiňovaných brožur bylo nutné nahlásit program jednotlivých kostelů již do Velikonoc, nic nebrání tomu, aby byly v jednotlivých chrámech ještě přidány nové programy a nové akce, které budou propagovány na místních vývěskách a o nichž se příchozí dozví přímo na místě. Rád bych touto cestou poděkoval všem, kteří do tohoto projektu s námi šli, a to nejen v Praze, ale i v Nymburce, Příbrami, na Svaté Hoře, v Rakovníku, v Kolíně anebo ve Staré Boleslavi. A přeju nám všem radost z toho, že jsme tady nejen pro sebe, ale především pro druhé. I tím se více podobáme tomu, koho nosíme ve svém jménu – Kristovi. Jsme přece jeho učedníci, křesťané ... (kh)

12. 05. 2010