Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

S P. Milošem Szabo o Noci kostelů

Otče Miloši, k jakým inovacím či změnám vás a váš organizační tým vedou zkušenosti nabyté v minulých letech?

Narůstající počet zapojených kostelů nás v první řadě vede k větší zodpovědnosti už v samotné přípravné fázi. Oproti předchozím ročníkům jsme proto začali s organizací mnohem dříve, abychom se vyhnuli stresům a nervozitě v době bezprostředně před Nocí kostelů. Důležitým prvkem, na který bych rád letos upozornil víc než loni, je duchovní rozměr našich chrámů: že to nejsou pouze muzea, architektonické skvosty, jakési obrazárny či koncertní prostory, ale především místa, kde přebývá Bůh. Proto jsem letos osobně oslovil všechny řády a řeholní komunity, aby se do této akce nebály zapojit a představily světu samy sebe a skrze sebe vlastně podstatu církve, na níž stojí veškeré naše namáhání: Krista přítomného v eucharistii, v modlitbě, v komunitě, v tichu... Nechci, aby se Noc kostelů stala jakousi soutěží programů či přehlídkou různých kuriozit, ale abychom víc nechali promlouvat i onen „genius loci“, kterým nedisponují žádné jiné budovy ve městě a obci.

Jak se úspěch NK 2010 a 2011 promítá do mínění veřejnosti, do zájmu o akci, do podpory ze strany obcí a veřejných institucí, ale i do přístupu samotných farností?

Co se týče farností, mnohem snadněji se nám s nimi komunikuje, snad se už povedlo prolomit jejich určitou nedůvěru a naopak vzbudit v nich zdravé sebevědomí, že se už nejen nemusíme stydět za svou víru a přesvědčení, ale naopak že máme co nabídnout: lidé v našich kostelích často spíše bezděčně a podvědomě mohou objevovat (anebo aspoň tušit) zdroj naší radosti, pokoje, ale i angažovanosti a obětavosti, s kterou se ve světě příliš nepotkávají. Je určitě dobrým signálem nejen pro nás organizátory, ale i pro širokou veřejnost, že se pro letošní ročník kromě jiných záštit poměrně rychle povedlo získat rovněž záštitu premiéra, předsedkyně Poslanecké sněmovny i předsedy Senátu Parlamentu ČR, tedy kromě prezidenta republiky všech nejvyšších ústavních činitelů státu.

Do Noci kostelů jsou zapojeny chrámy různých církví. Jak zde funguje spolupráce mezi církvemi? Zachytil jste nějaké ohlasy na tuto spolupráci i ze strany návštěvníků, kteří se nehlásí k žádnému vyznání?

Spíše než od návštěvníků jsou ohlasy ze samotných sborů a církví. Nejsem naivní, abych nevěděl, že v mnoha lidech vládne poměrně velká náboženská neznalost: pokud jim to u vchodu do chrámu přímo neřekneme, v praxi často neumějí rozlišit, který kostel patří katolické a který nekatolické církvi. Toto moje tvrzení není výtkou, spíše vysvětlením, proč na rozdíl od jiných evropských zemí tady mnoho lidí často ani neumí zařadit někam sebe sama, a to ani tehdy, když byli v nějaké církvi pokřtěni. Pozitivní však je, že ačkoliv akce vznikla v katolickém prostředí, naši otevřenost pochopila, přijala a také bez váhání využila letos již velká většina církví sdružených v Ekumenické radě církví. Ba naopak, zájem o zapojení projevily i jiné náboženské společnosti, které však prozatím tento statut ekumény nemají.

Cílem NK není „nalákat“ nové farníky či členy sborů. Myslíte však, že pro lidi takzvaně hledající znamenaly minulé ročníky NK posun i v jejich duchovní cestě?

I když jsme rádi za každou zpětnou vazbu, nezjišťujeme, zda někde díky této akci narostl počet návštěvníků bohoslužeb, anebo dokonce počet pokřtěných. Bál bych se jakéhokoliv počítání nebo srovnávání duchovních pokroků. Co však určitě nelze přehlédnout, je skutečnost, že se v mnoha obcích zlepšila komunikace mezi představiteli obce a představiteli farnosti anebo i mezi jednotlivými občany napříč různými vyznáními. Můžeme-li tedy považovat za jeden z projevů duchovního růstu i zlepšení vztahů, pak bezesporu o posunu mluvit lze. Je však důležité něco nechat i na Bohu: my můžeme jen otevřít a poskytnout prostor, v němž může dojít k setkání mezi Ním a příchozími.

V loňském rozhovoru jste zmiňoval, že váš organizační tým čítal pouhé tři lidi. V jakém počtu pracujete letos a co všechno je vaším úkolem?

Už loni jsem věděl, že to dál v tak malém počtu nepůjde zvládnout. Proto jsem již v září oslovil několik lidí s prosbou o spolupráci. Tento krok je o to těžší, že při tom „lanaření“ nemohu nabídnout žádnou finanční kompenzaci: na tuto práci se nikdo z nás nemůže vyčlenit z pracovních povinností, vše děláme bez jakékoliv pracovní dohody či smlouvy. O to více si vážím faktu, že do toho se mnou tito kolegové šli: Zuzka Kakušková má na starosti komunikaci s jednotlivými farnostmi a sbory, Kristina Poláčková finanční oblast, Aleš Pištora je naším mediálním poradcem, Sandra Silná nás propojuje s ostatními ne-katolickými církvemi, no a já to tak nějak podle svých schopností řídím a koordinuji.

Zaujaly či pobavily vás v minulých Nocích kostelů nějaké nápady, prvky programu, které byste doporučil farnostem, které se letos do NK zapojí, nebo potěšilo vás něco v jejich průběhu?

Tuto otázku očekávám od všech novinářů, možná právě proto vám odpovím trochu jinak: Nebyl bych rád, kdyby se programy jednotlivých kostelů kopírovaly, srovnávaly, případně kdyby vznikala jakási tabulka nejlepších, nejaktivnějších či nejatraktivnějších nápadů. Je celonoční adorace, do které necháme lidem nahlédnout, méně než gospelový koncert známého sboru? Můžeme považovat nonstop čtení Bible za horší nápad než světelnou show na věži kostela? Pokud budu mít Noc kostelů na starosti, chtěl bych se vyvarovat právě toho, že by tato akce sklouzla jen a pouze do vnějšího efektu. A také je třeba respektovat ty, kteří se z různých důvodů (a já věřím, že prozatím) do Nocí kostelů nezapojí. Přesto i je prosím, aby se k nám 1. června 2012 připojili několikaminutovým zvoněním v 18 hodin nebo aspoň modlitbou. Velmi o to stojím.

Co byste popřál Noci kostelů 2012?

Možná to, kvůli čemu jsem před třemi léty na nabídku koordinovat tuto akci kývl: Abychom se především my, členové sborů a farností, naučili organizovat a vytvářet něco nejen pro sebe, ale po vzoru Krista především pro ty druhé. A i když po Noci kostelů nebudeme hned vidět ovoce, abychom dokázali mít radost z toho, že jsme se v jednu noc do roka spojili v církvích i ve farnostech napříč téměř celou střední Evropou a dokázali jsme se za svět modlit i pro něj pracovat, mluvit k němu i naslouchat mu. Tu radost přeji sobě, svému týmu i každému, kdo do toho letos s námi půjde. (Kristina Veselá)
10. 04. 2012