Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Setkání kardinála Vlka s Židovskou obcí

Domov sociální péče na Hagiboru si kardinál Vlk prohlédl 1. června 2009. Pražský arcibiskup obdivoval nejen samotnou budovu, která v roce 2008 získala prestižní ocenění v rámci soutěže o stavbu roku, ale navštívil také některé pokoje a promluvil s obyvateli, kteří již potřebují pomoc s každodenními starostmi. Pražského arcibiskupa doprovázel ředitel Arcidiecézní charity Praha Jaroslav Němec, který při setkání představil některé projekty arcidiecézní charity. Návštěva tak byla také výměnu zkušeností a současně příležitostí navázat nové kontakty a prohloubit přátelské vztahy mezi židy a katolíky.

Diskusní odpoledne v budově Židovské radnice, kterého se kardinál Vlk zúčastnil den poté, má již svou určitou tradici a také úroveň. Jejími hosty byli v minulosti takové osobnosti jako Václav Havel, Ludvík Vaculík, Zdeněk Svěrák a mnoho dalších. Kardinál Vlk se ve společenském sále pozdně barokní budovy v Maiselově ulici tentokrát zamýšlel spolu s pozorně naslouchajícím publikem nad zajímavými, ale současně i obtížnými otázkami našeho světa a toho, co ho přesahuje.

Témata, jichž se moderátor večera spolu s kardinálem Vlkem dotkli, byla velmi zajímavá. Rozhovor se od vztahu mezi náboženstvím a vědou přenesl přes otázku dualismu hmoty a ducha či dvou zdrojů lidského poznání až k problematice médií. První konkrétní otázka se týkala vztahu biblických zpráv o stvoření světa a vývojové teorie, která je dnes mezi vědci všeobecně uznávána. Kardinál Vlk upozornil na to, že věda a náboženství nemusí být v žádném rozporu. Bible nás přesně zpravuje o tom, co vyznával a čemu věřil lid Izraele. Hovoří o metafyzických otázkách stvoření světa. O nich vědecké hypotézy, vysvětlující pozorovatelné dění v přírodě, nemohou nic říci. V Darwinově díle je třeba odlišit Darwina, který měl touhu vysvětlit vše bez boha, a nechal se tak vést implicitním atheismem, od Darwina jako vědce, který přišel s praktickým výkladem pozorovaných faktů. Po takovém odlišení dvou různých rovin může být teorie evoluce přijatelná i pro křesťana. Kardinál Vlk v této souvislosti upozornil v následné diskuzi na zajímavý vztah mezi slovem poznat a vědět. Zatímco vědět znamená mít po ruce nějaká tvrzení o skutečnosti (říkám „vím o“, „vím, že“), poznání se vztahuje k věci samé či daleko častěji k osobě, kde se potom význam poznání blíží významu slov „seznámit se“, „rozpoznat“, „vyznat“. Vědění by tak spadalo do oblasti vědeckých teorií, které jsou pouze pokusem uchopit skutečnost. Poznání však je součástí skutečnosti samé, je důvěrným setkáním s druhým. Jako příklad uvedl kardinál Vlk užití slova „poznat“ v oblasti sexuální, s nímž se setkáváme ve Starém zákoně. Tam je poznání výrazem pro jeden z nejdůvěrnějších mezilidských vztahů.

Další průběh řeči, přeskočíme-li tu pasáž rozhovoru, v níž kardinál Vlk vylíčil důvody, pro něž odmítá karteziánský dualismus, se stočil na téma médií. O nich mluví kardinál Vlk často a rád. Pravděpodobně také proto, že se médii jako člen Papežské rady pro sdělovací prostředky intenzivně zabývá. Přes své negativní zkušenosti rozhodně nepřijímá názor, že by média bylo nutné odmítnout jako taková. Média jsou podle něho ze své přirozenosti neutrální. Záleží jen na tom, jak se jich člověk chopí. Pražský arcibiskup se přiznal, že „fandí moderním komunikačním technologiím“. Neodmítá tedy techniku jako nivelizující veličinu, která vyprazdňuje smysl bytí. Naopak ji chápe jako sílu, která nás osvobozuje od pověr „místa“, a jako to, co nás upozorňuje na sám akt přibližování se druhému.

Zajímavou byla otázka po podstatě náboženství. Kardinál Vlk podle očekávání odmítl Freudovu tezi o náboženství jako „kolektivní neuróze“ a vyslovil své přesvědčení, že přirozená lidská touha po štěstí, která není ničím jiným než touhou po Bohu, nemůže být odsouzena k tomu, aby zůstala nenaplněna. Za liché označil výtky označující každé náboženství za zpátečnické a tmářské. Není historicky ospravedlnitelné dívat se na minulost, k níž se např. církev svou tradicí hlásí, očima dneška. Vždyť právě ona minulá doba byla tou, v níž se současná mentalita zrodila, v níž vítězila oproti proudům jiných smýšlení. Jádrem náboženství je podle kardinála Vlka žité společenství s Bohem, ono „re-ligare“, znovu se obnovující vztah a svazek lidí mezi sebou a s Bohem.

V závěrečné diskuzi kardinál Vlk také vyslechl poděkování za své stanovisko, kterým jasně zasáhl do diskuzí kolem skandálních výroků biskupa Williamsona. Kardinál Vlk tehdy zřetelně odlišil důvod zrušení exkomunikace od zlovolných prohlášení lefebvristického biskupa, které radikálně odmítl. Není sice úplně jasné, jak posluchači přijali výklad optimismu kardinála Vlka, který za jeho zdroj označil jistotu, že po každém Velkém pátku přichází Bílá sobota, čemu však rozuměli bez problému, byla skutečnost, že si kardinál Vlk, který se v roce 2007 osobně zúčastnil protestu proti pochodu neonacistů Josefovem, našel čas zavítat na Židovskou radnici a pobesedovat o hodnotách, které jsou společné jak židům, tak křesťanům. (ap)

04. 06. 2009