Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Slavení nešpor se Svatým otcem

V okamžiku, kdy se rozezněly katedrální zvony a do chrámu sv.Víta, Václava a Vojtěcha Zlatou branou vstoupil papež Benedikt XVI. v doprovodu kardinála Vlka a kardinála Bertoneho, se všude rozhostila velmi výjimečná atmosféra setkání a modlitby umocněná krásou místa a vznešeností gregoriánského chorálu. U vchodu do katedrály uvítal Svatého otce probošt Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze Mons. Václav Malý a farář katedrály P. Ondřej Pávek.

První kroky Svatého otce v katedrále vedly do Svatováclavské kaple, kde se poklonil před relikvií sv. Václava. Odtud za zpěvu slov Krista apoštolovi Petrovi přešel k oltáři. Pražský arcibiskup Miloslav Vlk přivítal Svatého otce a připomněl společenství, které přítomní tvoří také s našimi světci, jejichž ostatky jsou v katedrále uchovávány. Na závěr své krátké řeči také představil shromáždění kněží, řeholníků, jáhnů a seminaristů.

Po krátkém biblickém čtení pronesl Svatý otec svoji homilii. I když byla promluva pronesena v italštině, první věta, stejně tak jako již u Pražského Jezulátka, zazněla z Benediktových úst česky. Svatý otec poděkoval za přivítání a se všemi se pozdravil. „Nádhera chrámu“, jak sám řekl, mu připomněla mučedníky našich dějin, jako byl sv. Václav, sv. Vojtěch či sv. Jan Nepomucký. Za milníky naší církve však označil i „hrdiny komunistického pronásledování“ kardinála Berana a kardinála Tomáška. Právě ve společnosti, jež „stále ještě nese rány způsobené ateistickou ideologií a je často okouzlena moderní mentalitou hédonistického konzumu“, jsou potřeba svědci víry, kteří nám budou připomínat, že „jedině z osobního poznání a hlubokého spojení s Kristem je možné čerpat duchovní sílu“.

Poté, co Benedikt XVI. připomněl radostné dvacáté jubileum pádu železné opony, předznamenané svatořečením Anežky České, zazněl katedrálou hymnus Svatý Václave. Pak se Svatý otec pozdravil s některými přítomnými a odjel vstříc dalším dvěma dnům, které stráví v České republice.

Slovo pro večerní chvály, nešpory, je odvozeno z latinského vesper, „večer“. Jedná se o liturgickou modlitbu církve, přednášenou či zpívanou na večer. Modlitbou nešpor se vzdávají díky za to, co nám bylo darováno během dne, či za to, co bylo řádně vykonáno. Spolu s ranními chválami jsou hlavními modlitbami denní modlitby církve. Modlitba církve je vedle slavení mše svaté druhá základní liturgická forma. Obě formy od svého počátku byly koncipovány pro slavení zpěvem, v západní církvi se na konci prvního tisíciletí tento zpěv ustálil a vykrystalizoval do gregoriánského chorálu, který se s různými peripetiemi, úpadky a znovuobnoveními udržel až dosud. (ap)

26. 09. 2009