Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Slavnost Zjevení Páně v pražské katedrále

Slavnost Zjevení Páně, řecky Epifanie či Theofanie, se slaví 6. ledna. Nejstarší stopy svátku Epifanie vedou až na začátek 3. století do egyptské Alexandrie, kdy církevní spisovatel Klement zmiňuje oslavu svátku Ježíšova křtu gnostiky. V církvích Východu se tento den slavil jako svátek Ježíšova narození. Od druhé poloviny 4. století západní křesťané slavili v tento den zjevení Vykupitele spolu s příchodem mudrců, Ježíšovým křtem a prvním zázrakem Ježíšovým na svatbě v Káně, tedy tři události dosvědčující, že Ježíš je Boží Syn. V německé a středoevropské středověké lidové zbožnosti vystupuje silně do popředí událost klanění tří králů, a to zvláště po přenesení jejich údajných relikvií z Milána do Kolína na Rýnem roku 1164.

Všechny tři události se postupem času začaly slavit zvlášť. Na neděli po 6. lednu, kdy se slaví slavnost Zjevení Páně, připadá svátek Křtu Páně, kterým končí vánoční doba v rámci církevního roku. Poté následuje první část liturgického mezidobí.

V evangeliu sv. Matouše stojí: „Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě ... Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.“ Poprvé hovoří o třech mázích Órigenés. Počet byl odvozen pravděpodobně ze tří darů. Titulatura „králové“ se objevuje až v 6. století. Podle badatele v oblasti liturgie Adolfa Adama má zvyk psát nad dveře tři písmena C+M+B dva výklady. Může jít o značky tří králů (Caspar, Melchior, Balthasar) stejně tak jako o počáteční písmena tří slov prosby: „Christus mansionem benedicat“ (Kristus ať požehná tomuto obydlí). (ap)

05. 01. 2010