Vyhledávání Menu

Stará boleslav 2011

I letos někteří ministranti a poměrně velké množství skautů (vzájemné kombinace se nevylučují), přijeli do Staré Boleslavi. Náročný večer, nácvik liturgie, mše sv., uvítání ostatků, opět organizační přípravy, drobná pozdní večeře, pro některé celonoční střežení ostatků v basilice sv. Václava a opět ranní maraton. Počínaje 6 hodinou, přes mše svaté, usměrňování poutníků, asistence, přesuny, skromný oběd až po odjezd ostatků zpět do Prahy v 17 hodin. Nezávislý čtenář si položí otázku: a co z toho mají? Málo spánku, či vůbec žádný, samá práce, málo jídla, málo odpočinku, žádná odměna.

I v evangeliu se objevila podobná otázka, tentokrát položená apoštoly samotnému Ježíšovi. Možná bychom jeho odpověď mohli poněkud parafrázovat: Už tady na zemi stokrát více než jsme ztratili a za podíl život věčný. Jestliže jsme přišli, abychom pokračovali v dědictví sv. Václava, abychom mu jako jeho čeleď sloužili, pak budeme mít podíl i na jeho dědictví, které obdržel s Kristových rukou. Paradoxně se člověk musí něčeho zříci, aby dostal věci mnohem cennější. Zříci se vlastního pohodlí, překonávat svoji lenost, mít odvahu sloužit Bohu i druhým a tak získat mnohem více než dobrý řízek a sklenici piva.

Věřím, že za rok nás bude zase o něco více. Těch, kteří chtějí být dědici sv. Václava, těch, kteří chtějí pokračovat v jeho stopách, těch, kteří vědí, že se to vyplatí.

Kdysi jeden americký prezident prohlásil neptej se, co může Amerika udělat pro tebe, ale co ty můžeš udělat pro Ameriku. Možná je načase začít se ptát co já můžu udělat pro Boha, co já můžu udělat pro svoji vlast (o to nejen při Národní pouti).

 

27. 09. 2013