Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Stará Boleslav - kolébka českých poutí

Tam z krve svatého knížete Václava vyrostla duchovní i národní síla českého lidu, tam jsou jedny z nejstarších kořenů křesťanské víry a kultury po staletí formující náš národ, tam v nejednom srdci vzešlo světlo víry a naděje, které přikazuje povstat a jít dál.

Prastaré místo má punc svatosti, radosti i slávy, na kterém ale také spočinul stín lidské zloby, bídy a pohany země Václavovy. V polotemných místech krypty sv. Kosmy a Damiána se na nás dívá tisíc let! Toto místo zůstane jednou provždy spojeno s našimi největšími křesťanskými světci. Právem se tvrdí, že zde kdysi knížecí rodinu navštívil sv. Cyril a Metoděj, zde se svými vnuky pobývala sv. Ludmila, v klidném zákoutí svatováclavské baziliky odpočívá Božena, choť knížete Oldřicha, i pozůstatky sv. Pěti bratří, mučedníků, pokračovatelů v díle sv. Vojtěcha. Sem putoval charismatický sv. Prokop, zde se připravoval na svůj osudový zápas sv. Jan Nepomucký. Boleslav si zamiloval Otec vlasti Karel IV., velký ctitel sv. Václava, a obehnal ji novými hradbami, v Boleslavi u oltáře slavil eucharistickou oběť slavný arcibiskup Arnošt z Pardubic, na návštěvě zde byla ctihodná karmelitka Marie Elekta. V Boleslavi pobýval kronikář Kosmas i vynikající jezuitský historik Bohuslav Balbín. K tomuto místu vzhlíželi vlastenci doby obrozenecké i docela nedávné, když před nacistickým nebezpečím hledali pomoc a ochranu u Palladia. Bez nadsázky lze říci, že Boleslav milovali všichni, kteří milovali drahou českou zemi, její lid a víru svatováclavskou.

Na tomto nejstarším mariánském poutním místě se uctívá Panna Maria, zpodobněná na starobylém kovovém obrázku, jak drží Ježíška (19 x 13,5 cm). Tradice uvádí, že tento reliéf byl samotným sv. Metodějem po byzantském způsobu slit z různých model a bůžků, kterých se kněžna Ludmila vzdala po svém obrácení. Odkázala ho sv. Václavovi, který jej nosil na prsou při slavnostních příležitostech. Po jeho zavraždění přede dveřmi kostela sv. Kosmy a Damiána jeho věrný sluha Podiven obrázek sňal a ve snaze ukrýt jej před zneuctěním ho na útěku zahrabal do země, než jej vrahové dostihli a oběsili. Teprve po několika staletích obrázek vyoral rolník na poli v místě, kde dnes stojí chrám Panny Marie, a předal jej do opatrování kanovníkům Staroboleslavské kapituly. Ti na místě nálezu postavili kapli a reliéf do ní umístili. Kaple začala přitahovat poutníky z okolí i z Prahy.

Bratrovražedné husitské války proměnily Boleslav v jedno velké spáleniště. Je však pravděpodobné, že mariánský obraz se – byť poškozený – uchoval, a proto byl podle něj nejpozději na počátku 15. století zhotoven nový reliéf, který se uctívá dodnes. Je příznačné, že ač se Panna Maria slohově hlásí do okruhu Madony svatovítské, zůstává jí na tváři náznak bolestného výrazu.

První písemné zmínky o zázračných událostech, které se odehrály před obrazem Panny Marie ve Staré Boleslavi, nacházíme v díle svatovítského kanovníka Kašpara Arsenia z Radbuzy vydaném v r. 1613. Autor se zmiňuje o vyorání obrazu neznámým sedlákem. V druhém vydání posouvá datum nálezu Palladia dokonce až k r. 1160. Zmiňuje se také o tom, že reliéf byl kovový, k stříbru aneb k mosazu nápodobný.

Poutě byly zásluhou kapituly obnoveny již v 15. století, na významu však nabývaly zejména od poloviny 16. století, kdy byl opraven mariánský chrám. Mírně ustupuje do pozadí první důvod staletých poutí – místo mučednické Václavovy smrti – a naopak nabývá na významu uctívání mariánského obrazu, který je však s osobou světce nerozlučně spjat.

Pro dějiny poutního místa je důležitý rok 1609, kdy po vydání Rudolfova majestátu čeští katolíci putovali ve velkém průvodu z Prahy do Staré Boleslavi prosit Pannu Marii o záchranu katolické víry a své vlasti před protestantismem a poněmčením české země. Tehdy poprvé se objevil názor, že Matka Boží zobrazená na staroboleslavském obrázku je Palladiem, to znamená "záštitou České země". A od té doby pokaždé, když se schylovalo k nejistým dobám, putovali naši předkové na toto místo prosit ji o pomoc (např. roku 1938 nebo 1947). I když se do Staré Boleslavi putovalo odedávna, celonárodní záležitostí se procesí stala až zásluhou jezuitů.

Spontánně se šířící známost zázračných vyslyšení neunikla ani pozornosti nekatolických kruhů, které se, ve snaze zasadit českému katolicismu smrtelnou ránu, opakovaně snažily Palladia zmocnit.

Roku 1632 ukradli Palladium Sasové a trvalo plných šest let, než bylo za vysoké výkupné vydáno zpět a navráceno do mariánské svatyně. Když r. 1639 vtrhli do Čech Švédové, bylo Palladium ukryto u císaře Ferdinanda III. ve Vídni. Roku 1646 císař obraz vrátil do Staré Boleslavi a reliéf dal vyzdobit zlatou korunkou a perlami a diamanty. V závěru třicetileté války se Palladia zmocnili Švédové, ale švédský král velkoryse poslal Palladium císaři Ferdinandu III. a ten je r. 1650 vrátil zase do Boleslavi. Když hrozilo r. 1662 nebezpečí vpádu tureckých vojsk, bylo Palladium ukryto v Praze, podobně r. 1774, když hrozilo vypuknutí další války. Roku 1778 Palladium přečkalo pruské nebezpečí v úkrytu na faře v Berouně. Za nacistické okupace bylo v tichosti sňato z oltáře a zazděno. Na hlavním oltáři se vystavovala pouze kopie. Po 2. světové válce se Palladium slavnostně vrátilo na hlavní oltář, avšak ještě jednou opustilo Boleslav, a to v době komunistického teroru.

Spojení mariánského a svatováclavského kultu tohoto nejstaršího poutního místa velmi názorně manifestovaly malby 44 zastavení tzv. Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi. V jejich horní části byly poutní mariánské obrazy uctívané v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, dole byly umístěny výjevy ze života sv. Václava, nejrozsáhlejšího svatováclavského cyklu vůbec. Počet 44 byl podle P. Johanna Müllera SJ určen počtem invokací Loretánské litanie. Celou cestu můžeme dnes rekonstruovat na základě knihy Jana Tannera Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavi z r. 1692. Dnes se z této cesty dochovala pouze malá část. Autorství maleb, které se ve zbytcích ještě místy uchovaly, nebylo dosud spolehlivě určeno.

Po této cestě, jak se uvádí, vezli mrtvé tělo knížete Václava z Boleslavi do Prahy. Kapličky se začaly stavět v r. 1674, vzdálenost mezi nimi se pohybuje od 400 do 600 metrů. V horních rozích byl namalován znak a jméno stavebníka, který kapličku svým nákladem dal vybudovat: členové slavných šlechtických rodů (Berků, Černínů, Harrachů, Kolovratů, Lažanských. Šternberků, Martiniců, Valdštejnů aj.) i pražští biskupové a kanovníci (Jan Bedřich z Valdštejna, Jan Dlouhoveský, Jiří Aster a další). Na poslední kapličce byl namalován rodokmen císaře Leopolda I., jako potomka knížete sv. Václava po přeslici.

Cesta začínala od Prahy dvěma větvemi. Jedna vedla od Poříčské brány přes Karlín a Vysočany na Prosek, kde se k ní připojovala druhá větev vedoucí od Libně přes Střížkov. Dnes, po více jak 300 letech, zůstává z původního počtu jen 29 kapliček. V roce 1785 dali Černínové zřídit ke svému zámku ve Vinoři novou cestu lemovanou alejí. Přeložením silnice ztratila cesta na významu, většina kapliček viditelně zchátrala a díky rozorání původní cesty se některé z nich ocitly uprostřed polí. I když se na nich zub času podstatně podepsal, byly mnohé na konci minulého století jako kulturní památky opraveny a zachráněny tak pro další generace (např. v Dřevčicích nebo na Proseku).

Ve Staré Boleslavi stojí dva vítězné symboly křesťanství v Čechách. Památný chrám sv. Václava se starobylým podzemním kostelem sv. Kosmy a Damiána nad původním hrobem sv. Václava, knížecí kostel sv. Klimenta s románskou freskovou výzdobou i velkolepá mariánská svatyně, která se svými dvěma věžemi zdvihá k nebesům jako ruce k ustavičnému díku i prosbám, které sem přinášejí srdce poutníků. Vězme, že toto místo není jen mrtvým pomníkem našeho křesťanství. V obou chrámech uchovává Stará Boleslav to, co je a musí nám i nadále zůstat nejdražším: V tichém podzemí svatováclavského kostela jsou to stopy krve dědičného světce Václava a v mariánské svatyni Palladium, milostný obraz Panny Marie.

Těžko bychom hledali podobné místo v Čechách nebo na Moravě, které by bylo tak plno tolikerých stop slavné minulosti a pravdy, jako právě Stará Boleslav!

Boleslav je duchovním středem země, je mementem křesťanství v Čechách. Vyžaduje naše zastavení v čase.

R.D. Mgr. Vladimír Kellnar

 

Převzato z www.svatovaclavskapout.cz.

20. 09. 2010