Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Syrský arcibiskup Melki navštívil pražské arcibiskupství

Současné změny v arabských zemích, o kterých někteří hovoří jako o „arabském jaru“ a vkládají do nich naději na demokratizaci, nezůstávají bez důsledků na místní křesťanské menšiny. Křesťané v arabských zemích zažívají stále těžší časy a podle titulárního arcibiskupa Syrského katolického patriarchátu z Antiochie Melkiho je ohrožena samotná existence křesťanských minorit na Blízkém východě. Evropské země, USA i všechny státy respektující lidská práva by měly podle něho jednat, neboť blízkovýchodní křesťané nutně potřebují jejich pomoc. Arcibiskup Melki vidí aktivní prosazování ochrany katolických menšin v arabských zemích jako své poslání.

Ještě donedávna byla útočištěm mnoha křesťanů, kteří byli terčem útoků islamistů v Iráku či Egyptě, právě Sýrie. V souvislosti s možným svržením autokratického režimu Bašára Asada, který by mohl být nahrazen vládou islámských fundamentalistů, vzrůstají dnes obavy i v Sýrii. Tamním většinovým náboženstvím je sunnitský islám, ale za čtyřicetileté vlády menšinových alawitů měly různé náboženské skupiny možnost praktikovat svou víru. Arabská revoluce tak pro zdejší křesťanské menšiny představuje spíše ohrožení než naději. Podle arcibiskupa Melkiho je třeba požadovat, aby islámské země s křesťany zacházely po vzoru evropských států, které přiznávají muslimům stejná práva jako původní obyvatelé, jsou-li občany dané země. Je třeba zabránit tomu, aby reformy v arabských zemích vedly k ustavení zákonů inspirovaných právem Šaría, jež zachází s příslušníky náboženských minorit jako s občany druhé kategorie.

Těžká situace křesťanů na Blízkém východě není ničím novým. S výjimkou Libanonu byli blízkovýchodní křesťané, dnes čítající cca 15 milionů, mnoha formám pronásledování, diskriminace, masakrům a ponižování vystaveni po staletí. Pokračující konflikty však dále negativně ovlivňují jejich život. Na to upozornila také biskupská synoda, která se situaci na Blízkém východě věnovala v roce 2010. Církevní představitelé tehdy odsoudili násilí a nejrůznější formy terorismu a náboženského extremismu. Zároveň vyzvali k ekumenické spolupráci rozdělených křesťanských církví, a také k dialogu a spolupráci s židovskými a islámskými spoluobčany. Závěrečné poselství vyzdvihuje Libanon jako modelem soužití křesťanů a muslimů v dialogu kultur a náboženství. Dialog a mírové soužití s muslimy musí být podle synody založeno na náboženské svobodě a svobodě svědomí. (Aleš Pištora)

02. 09. 2011