Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Titulární bazilikou kardinála Duky se stal kostel sv. Marcelina a Petra

Titulární bazilika je jedním z atributů kardinála. Tato tradice odkazuje k původnímu významu této hodnosti. Kardinálové totiž původně byli faráři největších římských kostelů. Později se tak označovali kněží 25 římských titulů, tzn. hlavních míst kultu srovnatelných s dnešními farnostmi, na které se papež jako biskup Říma obracel v různých záležitostech. Podle dávné tradice je proto každému z kardinálů přidělován jeden z římských chrámů, tzv. titulární kostel, jako výraz příslušnosti k římskému kléru.

Kostel sv. Marcelina a Petra stojí nedaleko Lateránu na křižovatce via Merulana a Labicana. Zasvěcen je dvěma mučedníkům, jejichž jména jsou známá z římského kánonu, sv. Marcelinovi a Petrovi. Legenda vypráví o knězi Marcelinovi a exorcistovi Petrovi jako o neohrožených svědcích víry, kteří byli za císaře Diokleciána společně uvrženi do vězení. I během věznění byl jejich život příkladem pro ostatní křesťany. Svým jednáním obraceli pohany na víru a křesťany povzbuzovali ke statečnosti. Marcelinus a Petrus zemřeli mučednickou smrtí na místě zvaném Selva Nera (Černý les). Křesťané přenesli jejich ostatky do katakomb na via Labicana a císař Konstantin postavil nad jejich hrobem baziliku a mauzoleum pro svou matku sv. Helenu.

První kostel na místě stávajícího chrámu sv. Marcelina a Petra v blízkosti hrobu obou světců vybudoval papež Siricius ve 4. století. Ke kostelu náležel hospic, který se stal centrem poutníků. Bazilika sama patřila mezi prastaré tituly a podle zápisu ze synody papeže Symmacha v roce 499 nesla jméno „titulus Nicodemi“. V 8. století by kostel zničen, ovšem v roce 1256 byl na jeho místě vystavěn kostel nový, kam byly z rozhodnutí papeže Alexandra IV. přeneseny ostatky světců. Kostel prošel zásadní neoklasicistní přestavbou za Klementa XI. v roce 1751, která mu dala půdorys řeckého kříže. (Aleš Pištora)

18. 02. 2012