Tvůrce biotopů víry

Je to skoro dvacet let, co stanul v čele české církve kardinál Miloslav Vlk: jako arcibiskup pražský, primas český a po většinu té doby i jako předseda ČBK. Jaká to byla doba a v jakém stavu do ní vstupovala česká církev? Za bývalého režimu byla nejpronásledovanějším společenstvím, „ideovým nepřítelem číslo jedna“. Po znovunabytí politické svobody (o niž jsme se jako národ příliš nezasadili, spadla nám do klína) nastal i jí čas naděje. Současně to bylo procitnutí do překvapivě nevlídného počasí. Proces odcizování národa jeho kdysi většinové církvi, který začal už v předminulém století, byl komunistickou perzekucí dovršen. Pokud měli dnes žijící Češi vůbec nějakou reálnou zkušenost s církví (mnozí neměli žádnou), byla to církev v kriminálech, katakombách nebo „na lopatkách“. Přesto jsme svědky ožívání předsudků z dob hnutí „Pryč od Říma“, kdy je církev vnímána jako feudální vykořisťovatelka a předchůdkyně totalitních řádů, a to i v řadách mládeže. Pro nás katolíky je to nesnadná situace (vnáší konfliktní napětí i do našich řad). Tím spíše pro našeho arcipastýře. Sám si posteskl, že v oblasti „církevně-politické“ nedosáhl žádného úspěchu. Je otázka, zda je „úspěch“ za takového stavu reálně možný a co by jím mělo být. V „církevně-politické“ oblasti byl jemu i nám vnucen ústupový boj. A on to přijal. Nenechal se otrávit, nepropadl ani pokušení „diplomatického“ nadbíhání většinové společnosti, dle možnosti pracoval na vnitřní konsolidaci církve (obnovou jejích struktur) a poskytl jí vodítko: vytvářet biotopy víry. Osvědčil ctnost věrnosti. Odchází od nedokončeného díla, ale předá je nástupci, který v něm může pokračovat. Myslím, že tak to má být.

Petr Příhoda,

vedoucí Ústavu lékařské etiky a humanitních základů medicíny na 2. lékařské fakultě UK