Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Uplyne 645 let od úmrtí Arnošta z Pardubic

Arnošt z Pardubic (narozen 25. března 1297) byl posledním pražským biskupem (1343–1344) a zároveň prvním arcibiskupem a metropolitou českým (1344–1364). Pocházel z rodu pánů z Pardubic, který odvozoval svůj původ od Malovců.

Arnošt prožil dětství v Kladsku, kde ho otec, zdejší královský purkrabí, dal učit svobodným uměním ve farní škole johanitů při kostele sv. Jana. Následovala církevní škola v Broumově, studia v Praze, a protože v hlavním českém městě ještě univerzita nebyla, vypravil se adept vysokoškolského vzdělání do Itálie. Zde čtrnáct let v Bologni a Padově studoval práva.

Arnošt se ihned po svém návratu ze studií stal blízkým rádcem, přítelem a spolupracovníkem Karla IV. Jak říká Petr Piťha v přednášce, kterou vyslovil 26. června 2004 při pouti ke hrobu arcibiskupa Arnošta do slezského Kladska.: „Oba tyto muže pojilo mnohé. Prvým, co je vzájemně vábilo, bylo obdobné univerzitní vzdělání. Karel se s Arnoštem setkal nejpravděpodobněji už v Itálii a to nejspíše při hovoru akademickém. ... Nejvíce je však spojovalo životní dílo, které je dodnes monumentální a které bylo umožněno jedině tím, že vrcholní představitelé dvojí moci středověkého státu usilovali o totéž a nepostavili se po celou dobu života jeden proti druhému.“

V roce 1339 přijal Arnošt kněžské svěcení a jako důvěrný kralevicův rádce se stal členem kapituly u svatého Víta. Počátkem roku 1343, po smrti biskupa Jana z Dražic, došlo k volbě nového biskupa. Karel IV. prosadil Arnošta, kterého jmenoval papež Kliment VI. Zanedlouho nato pověřuje Karel Arnošta poselstvím k papeži ohledně zřízení arcibiskupství. Po ročním biskupském působení současně s povýšením pražského stolce na metropolitní byl 30. dubna 1344 jmenován arcibiskupem. Podléhalo mu pak biskupství olomoucké a téhož roku založené biskupství litomyšlské.

Arnošt z Pardubic působil často jako diplomat ve službách Karla IV., zápisy se o něm zmiňují jako o pohledném muži evropského rozhledu a dobrém řečníkovi. Prof. Piťha pokračuje: „Spolupráce obou mužů, Karla a Arnošta, prostupovala vším, co tehdy tvořilo vnitřní dějiny české i široké dějiny evropské. Sotva lze najít významnější listinu Karla IV., na niž by jako svědek nepřipojoval svůj podpis a pečeť arcibiskup pražský.“ Často je dnes dokonce obtížné rozhodnout, kdo z obou mužů byl otcem myšlenky. Např. myšlenka pražské univerzity, která se jako vzdálený sen objevila už u Karlova děda Václava II., vzešla podle prof. Piťhy od Arnošta, který chtěl zajistit své zemi dostatek kvalitně vzdělaného kněžstva. Úzkou spolupráci Karla IV. a Arnošta z Pardubic představuje prof. Piťha ještě na dvou dalších konkrétních případech: „Svatovítský chrám není pouze chrámem, ale z přínosu Karlova i ideově obranným středem státní moci. Podobně Karlštejn není toliko státní pevností pro uchovávání korunovačních klenotů, ale je místem kultu sv. Václava. Hrady nebývaly vybavovány kapitulou kanovníků s přesnými pravidly o službě a povinností modliteb za zem a vladaře.“

Ačkoli husitská revoluce poničila mnohé ze společného díla, zachovalo se dost dokladů rozkvětu vzdělanosti a umění z doby Karlovy a Arnoštovy. O vytříbenosti pražského prostředí svědčí i výrok jednoho z hostí na pražském hradě Francesco Petrarca: „Vyznávám, že nikde nenašel jsem prostředí méně barbarské a více humanismem dotčené, jako císaře a několik vynikajících mužů v jeho okolí, jejichž jména záměrně neuvádím; jsou to muži skutečně znamenití a vzdělaní, kteří by v tomto ohledu lepší paměti zasloužili, mravů tak jemných a příjemných, jako by v Attice se byli narodili.“

Arnošt z Pardubic, tento vzdělaný, kultivovaný a věrný souputovník císaře Karla, cílevědomý budovatel církevní organizace v Čechách a pevně věřící kněz zemřel roku 1364 v Roudnici a pohřben byl v Kladsku ve farním kostele sv. Jana. (ap)

26. 06. 2009