Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Uplyne pět let od založení kláštera Naší Paní nad Vltavou

Klášter i kostel byly postaveny v architektonickém stylu, který moderním způsobem interpretoval románský sloh cisterciáků. Architekt Marek Annoni tento styl charakterizuje jako architekturu, která se „snaží znovu vytvořit jednoduchost forem a atmosféru románského slohu, aniž by ho doslova kopírovala“. Hlavní budovou je kostel ve tvaru kříže. Kolem křížové chodby jsou rozmístěny jednotlivé části kláštery – skriptorium, kde komunita čte a studuje, kapitulní síň, kde se setkává s představenou kláštera, a refektář, tedy jídelna. V prvním patře jsou pak cely dormitáře a v další části se nacházejí dílny. Nedílnou součástí kláštera je dům k přijímání hostů – žen i mužů, věřících i nevěřících, všech, kteří chtějí strávit několik dní v tichu, aby načerpali nové síly pro svůj každodenní život.

Kardinál Miloslav Vlk, který požehnal vznikající stavbu, tehdy řekl, že mu velmi záleží na tom, aby u nás vznikaly „duchovní pevnosti“ naplněné modlitbou. Kromě mužského kláštera v Novém Dvoře u Toužimi tak vznikl také ženský trapistický klášter. Kardinál Vlk tehdy zmínil, že paradoxně vzhledem k úpadku religiozity u nás dochází k velkému rozkvětu právě v kontemplativních řádech, tedy řádech velmi přísných. Zdejší komunita má v současnosti 21 sester. Je zde 6 Italek, 1 Maďarka a 14 Češek.

Členky poličanské komunity žijí prostým životem kontemplativních sester podle Řehole sv. Benedikta a podle cisterciácko-trapistického charismatu. Každodenní program, který začíná zpěvem vigilie ve 4 hodiny ráno, se skládá z liturgické chórové modlitby, tiché modlitby, lectio divina (rozjímavé četby) a manuální práce. Každý klášter trapistického řádu si totiž podle tradice vydělává na živobytí prací vlastních rukou.

Některé sestry „píšou“ ikony podle antické byzantské tradice, další vyrábějí sušenky, další připravují obrázky, přání a pohlednice, jiné obdělávají pole a další se zase starají o kuchyň a v neposlední řadě jsou tu sestry pověřené přijímáním hostů atd. (Výrobky lze zakoupit v obchůdku u domu pro hosty.) Sedmkrát za den zvon svolává sestry do kostela ke zpěvu žalmů. Středem dne je mše svatá spojená s ranními chválami. Všech modliteb i mše svaté se vždy mohou zúčastnit lidé z blízkého i vzdálenějšího okolí, ale také hosté.

Hojně využíván je totiž dům pro hosty. Jednotlivci i skupiny věřících přijíždějí na několik dní duchovních cvičení. Dům pro hosty je ale otevřen všem bez rozdílu, nejenom věřícím a je skoro stále plný. „Každý z hostů má možnost se zúčastnit našich modliteb v kostele a to od časného rána až do poslední modlitby dne – kompletáře v 19 hodin, může pak využívat čas pobytu k procházkám či k četbě v knihovničce domu pro hosty,“ říká sestra Marie Michaela. (Aleš Pištora)

01. 08. 2013