Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

V pražské katedrále bude znít andaluský nářek

Během obřadů budou provedeny „Janovy pašije“ Jiřího Strejce. Vedle improperií a lidového zpěvu zazní také Saety, tradiční andaluské velkopáteční zpěvy. Z knihy O Pasše (Peri Pascha) biskupa Melitóna ze Sard bude číst herec Viktor Preis. Jedná se o jeden z nejdůležitějších spisů raného křesťanství, který představuje starobylý liturgický text reinterpretující starší židovské a křesťanské tradice. Starozákonní Exodus vykládá jako předobraz novozákonních událostí spásy skrze Kristovu smrt a vzkříšení.

Saeta, která bude při obřadu znít, znamená výkřik a nářek vyjádřený písní. Tyto andaluské písně se přenáší z generace na generaci. Během století se v různých regionech Andalusie vyvinuly různé formy této písně. Nejčastěji zpívané saety jsou dnes tzv. flamencové saety. Mají formu jedné sloky se čtyřmi či pěti verši, kdy každý verš je osmislabičný. Saety se zpívají a capella. Smutek nad utrpením Krista vyjadřují dva styly flamencového zpěvu – „martinetes“ a „seguiriyas“.

Saetas jsou součástí procesí, ve kterých kajícníci („nazarenos“) doprovázejí skupinu nesoucí na nosítkách sochy představující scény z pašijového příběhu. Jedná se o pouliční katecheze z časů Tridentského koncilu, kdy jen málo lidí umělo číst a víra se šířila prostřednictvím obrazů a dramatizací novozákonních příběhů. Procesí se v určitých chvílích zastaví, aby lidé měli čas k rozjímání. Během něho se zpívají saetas.

Kajícníci v tomto procesí jsou oblečení v tunikách se špičatými kápěmi zakrývajícími hlavu. Tunika je přepásána hrubým provazem. Oděv má připomínat oblečení těch, kdo činili veřejně pokání. Někteří z kajícníků jdou dokonce bosí a nesou kříž. Všichni potom symbolicky doprovázejí Krista a jeho matku Marii na jejich bolestné cestě. (Antonio Rivas, Aleš Pištora)

26. 03. 2013