Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Vánoční poselství Benedikta XVI.

Vtělení je dějinná Událost, která dějiny přesahuje

„Verbum caro factum est“ – „Slovo se stalo tělem“ (Jan 1,14).

Drazí bratři a sestry, kteří mi nasloucháte v Římě a na celém světě, s radostí vám zvěstuji Vánoční poselství: Bůh se stal člověkem, přišel aby přebýval mezi námi. Bůh není daleko: je blízko, je dokonce Emanuelem, Bohem-s-námi. Není neznámý, má tvář, Ježíšovu tvář.

Je to poselství stále nové a vždycky překvapivé, protože překračuje každou - i tu nejsmělejší - naši naději. Předně proto, že není jenom poselstvím: je událostí, je tím, co se přihodilo, co věrohodní svědkové viděli, slyšeli a čeho se dotýkali v osobě Ježíše Nazaretského! Byli s Ním, viděli jeho skutky, slyšeli jeho slova a rozpoznali v Ježíšovi Mesiáše. Když jej spatřili Zmrtvýchvstalého, poté co byl ukřižován, dostalo se jim jistoty, že On, pravý člověk, byl současně pravým Bohem, jednorozeným Synem, který přišel od Otce, plný milosti a pravdy (srov. Jan 1,14).

„Slovo se stalo tělem“. Před tímto zjevením v nás vyvstává znovu otázka: jak je to možné? Slovo a tělo jsou skutečnosti, které stojí proti sobě. Jak se může věčné a všemohoucí Slovo stát křehkým a smrtelným člověkem? Není jiné odpovědi než Láska. Kdo miluje, chce se sdílet spolu s milovaným, chce s ním být jedno. A Písmo svaté nám právě představuje velký příběh lásky Boha ke svému lidu, jenž vyvrcholil v Ježíši Kristu.

Ve skutečnosti se Bůh nemění. Je věrný Sobě samému. Ten, který stvořil svět, je tím, který povolal Abrahama a který zjevil svoje Jméno Mojžíšovi: Já jsem, který jsem… Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův… Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný (srov. Ex 3,14-15; 34,6). Bůh se nemění, On je Láska odevždy a navždy. Je v Sobě samém společenstvím, Jednotou v Trojici, a každé jeho dílo a slovo směřuje ke společenství. Vtělení je vrcholem stvoření. Když v Mariině lůně z Otcovy vůle působením Ducha svatého povstal Ježíš, Syn Boží, jenž se stal člověkem, dosáhlo stvoření svého vrcholu. Pořádající princip universa, Logos, začal existovat v tomto světě, v určitém prostoru a v určitém čase.

„Slovo se stalo tělem“. Světlo této pravdy se zjevuje tomu, kdo jej přijímá vírou, protože je tajemstvím lásky. Pouze ti, kdo se otevřou lásce, jsou prostoupeni světlem Vánoc. Tak tomu bylo tu noc v Betlémě, a tak je tomu i dnes. Vtělení Syna Božího je událostí, ke které došlo v dějinách, ale zároveň dějiny přesahuje. V noci světa vysvitlo nové světlo, které se dává vidět jednoduchým očím víry, tichému a pokornému srdci toho, kdo čeká Spasitele. Pokud by pravda byla jenom matematickým vzorcem, v jistém smyslu by se sama vnucovala. Pokud je však Pravdou Láska, vyžaduje víru, přitakání našeho srdce.

Co jiného vlastně hledá naše srdce, ne-li Pravdu, která je Láskou? Hledá ji dítě svými odzbrojujícími a podnětnými otázkami; hledá ji mladík, který potřebuje nalézt hluboký smysl vlastního života; hledají ji muž a žena ve své zralosti, aby řídila a nesla jejich nasazení v rodině a práci; hledá ji starý člověk, aby dovršil svou pozemskou existenci.

„Slovo se stalo tělem“ . Zvěst Vánoc je světlem také pro národy, pro kolektivní putování lidstva. Emanuel, Bůh-s-námi přišel jako Král spravedlnosti a pokoje. Jeho Království – jak víme – není z tohoto světa, a přece je důležitější než všechna království tohoto světa. Je kvasem lidstva: kdyby se ho nedostávalo, chyběla by síla, která pohání opravdový rozvoj: podnět ke spolupráci na obecném dobru v nezištné službě bližnímu, v mírumilovném zápase za spravedlnost. Víra v Boha, který chtěl sdílet naše dějiny, je neustávající pobídkou zapojit se do nich i uprostřed jejich protikladů. Je důvodem naděje pro všechny, jejichž důstojnost je pošlapána a znásilněna, protože Ten, který se narodil v Betlémě, přišel vysvobodit člověka od kořene z každého otroctví.

Kéž nově zazáří světlo Vánoc v oné Zemi, kde se Ježíš narodil, a inspiruje Izraelce i Palestince při hledání spravedlivého a pokojného soužití. Útěšná zvěst o příchodu Emanuela ať utiší bolest a potěší ve zkouškách drahé křesťanské komunity v Iráku a na celém Blízkém východě, daruje jim útěchu a naději do budoucna a povzbudí představitele národů k činorodé solidaritě s nimi. Ať se tak stane také k užitku těch, kteří na Haiti dosud trpí důsledky ničivého zemětřesení a nedávnou epidemií cholery. Stejně tak ať nejsou zapomenuti ti, kteří byli nedávno postiženi přírodními kalamitami v Kolumbii a Venezuele, ale také v Guatemale a na Kostarice.

Narození Spasitele ať otevře perspektivy trvalého pokoje a autentického pokroku národům Somálska, Dárfúru, Pobřeží Slonoviny, posílí politickou a sociální stabilitu Madagaskaru, přinese bezpečí a respektování lidských práv v Afghánistánu a v Pákistánu, povzbudí dialog mezi Nikaraguou a Kostarikou a usnadní smíření na Korejském poloostrově.

Slavnost narození Vykupitele ať posílí ducha víry, trpělivosti a odvahy ve věřících církve v Číně, aby neklesali na mysli kvůli omezování své svobody náboženství a svědomí, vytrvali ve věrnosti Kristu a jeho církvi a uchovali si živý plamen naděje. Láska Boha-s-námi ať daruje vytrvalost všem křesťanským komunitám, které trpí diskriminací a pronásledováním, a inspiruje politické a náboženské představitele, aby se zasadili o plné respektování náboženské svobody všech.

Drazí bratři a sestry, „Slovo, jež se stalo tělem“ a přišlo přebývat mezi nás, je Emanuelem, Bohem, který se nám stal bližním. Rozjímejme toto obrovské tajemství lásky, nechme osvítit svá srdce světlem, které září v Betlémské jeskyni. Požehnané Vánoce všem!

Přeložil Milan Glaser, převzato z www.radiovaticana.cz.

27. 12. 2010