Vyhledávání Menu

Velikonoce s Benediktem XVI.

Příspěvek od seminaristy Petra Havlíka

Milí ministranti,

rozhodl jsem se, že Vám napíšu několik postřehů ohledně toho, jak jsem prožil letošní Velikonoce, protože byly po všech stránkách neobvyklé. Měl jsem totiž možnost strávit je v Římě a většinu obřadů (krom mše svaté na památku Večeře Páně) jsem mohl prožít přímo v bazilice sv. Petra nebo na náměstí před ní. Bylo to pro mě velké povzbuzení ve víře a jsem za ně Hospodinu velmi vděčný. Chtěl bych se tedy s Vámi podělit o několik dojmů z obřadů Svatého týdne a Velikonočního tridua.

Na Květnou neděli jsme byli na mši sv. se Sv. otcem na Svatopetrském náměstí. Byl docela nával, ale já si přivstal, takže jsem se dostal docela na dobrá místa a všechno viděl celkem dobře. Seděl jsem asi v polovině vzdálenosti mezi bazilikou a obeliskem na náměstí před ní, takže jsem byl celkem blízko oltáři, který byl umístěn před vchodem do chrámu. 

I když jsem věděl, že na podobných větších bohoslužbách pod širým nebem se Sv. otcem bývají různí návštěvníci a zdaleka ne všichni na ně přichází proto, aby se modlili a prožili mši sv. (nemálo z nich bývá je jen proto, aby měli „zážitek“ a mohli se na facebooku nebo jinde chlubit svými fotkami), byl jsem velmi mile překvapen. Naprostá většina návštěvníků byla slušně oblečená (tak, jak je to ostatně – nebo by mělo být – na mši sv. běžné), modlila se, během bohoslužby neklábosila... a bylo vidět, že přišli opravdu prožít (ne jen prosedět nebo přežít) mši svatou se Sv. otcem. Bylo vidět, že ti všichni okolo skutečně prožívali posvátnou atmosféru velikonočních obřadů. Velmi působivé bylo vidět celé náměstí, jak klečí v naprostém a posvátném tichu během pašijí po přečtení evangelijního úryvku popisujícího Ježíšovu smrt na kříži. Během celé bohoslužby byl klid a skutečná atmosféra modlitby, která každého účastníka zvala k tomu, aby se ponořil do evangelijních událostí, jež se v liturgii zpřítomňovaly a oslovovaly každého zvlášť. Nicméně po skončení bohoslužby se dostalo i na všudypřítomné projevy radosti z blízkosti Sv. otci a všeobecné projevy lásky věřících k Petrovu nástupci. Docela legrační mi přišlo skandování skupiny španělských důchodců, mezi nimiž jsem seděl. Ti totiž začali vykřikovat známý slogan z loňského setkání mládeže v Madridu: „Esta es la juventud del papa!“ – „tohle je papežova mládež“ Přitom nikomu z nich nebylo méně než 65, ale očividně je to vůbec netrápilo.

Na Velký pátek jsme s některými českými bohoslovci ministrovali Sv. otci. Sice jsme více méně celý den strávili nácviky liturgie, ale stálo to opravdu za to – obřady jsou ve sv. Petru nádherné, hudba je naprosto skvělá a atmosféra taky. Právě velkopáteční liturgie se mi líbila asi ze všech nejvíc. Vstupovali jsme do potemnělé baziliky ponořené do ticha vyplněného vroucími modlitbami věřících, kteří chrám zaplnili do posledního místečka. I když v každém kostele mají jistě velkopáteční obřady své kouzlo, tady to bylo něco úžasného. Velmi mě povzbudil příklad mnoha prostých lidí, kteří sem cestovali třeba i přes půlku světa, vystáli dlouhé fronty a teď tady klečeli nebo stáli, aby prožili spolu se Sv. otcem umučení našeho Pána zpřítomňované v liturgii. 

Já jsem s jedním spolubratrem odstrojoval Sv. otce před uctíváním kříže - resp. já jsem držel jeho kasuli a on boty. To byla paráda – byli jsme kousek od něj. Viděl jsem, jak je Benedikt XVI. hluboce usebraný – úplně pohroužený do modlitby... Z každého jeho gesta během obřadů bylo vidět, že je prožívá s opravdovou zbožností a bere je opravdu jako modlitbu a ne jen jako odříkávání modliteb nebo dělání liturgických gest jen tak bez ladu a skladu. Říkal jsem si, že i já bych chtěl - dá-li Pán Bůh a stanu-li se knězem – sloužit mši svatou s podobnou zbožností a opravdovostí. I když byl dost sklíčený (takřka hmatatelně prožíval umučení našeho Pána), přesto se na nás tak pokorně, mile a vděčně usmál na znamení poděkování. Vůbec každému, s kým se setkal nebo okolo nějž procházel, se podíval do očí a z jeho pohledu bylo vidět otcovskou lásku a zájem. Taky ale bylo vidět, že je unavený (ve středu svatého týdne se vrátil z náročné apoštolské cesty na Kubu a do Mexika) – musíme se za něj hodně modlit, aby nám ho Pán Bůh ještě dlouho zachoval.

I obřady velikonoční vigilie a ranní mše svatá na slavnost Zmrtvýchvstání Páně byly krásné. Zaujalo mě při nich vesměs to samé, co předtím – to, jak obřady prožíval Sv. otec i ostatní účastníci, modlitební atmosféra a radost ze zmrtvýchvstání Krista.

Milí ministranti, přeji Vám, aby Vás velikonoční radost z vítězství našeho Pána nad hříchem a smrtí stále naplňovala při Vaší důležité a krásné službě u oltáře. Vzpomněl jsem na Vás všechny v modlitbě u ostatků sv. Tarsicia (patrona ministrantů, jak všichni jistě víte) v Neapoli, kam jsem se vydal na výlet o velikonočním pondělí. Prosil jsem ho, aby Vám vyprošoval všechny potřebné milosti, abyste dokázali svou službu prožívat jako setkání s Kristem a jako modlitbu – jako opravdovou službu Bohu a Jeho oslavu, kterou ministrování je.

V modlitbě vzpomíná

Petr Havlík

Myslím si, že toto ministrantské setkání patřilo k těm vydařeným a věřím, že všechny posunulo zase o krok blíž k Pánu Bohu.

 

27. 09. 2013