Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Výstava o pronásledování církve

Výstavu, kterou kromě pražského arcibiskupa zaštítila rovněž Konfederace politických vězňů, doprovodí také odborné kolokvium pořádané Katolickou teologickou fakultou Univerzity Karlovy 6. listopadu od 8:30 do 17:00 v Sále kardinála Berana na Arcibiskupství pražském. Dne 20. října 2009 od 16:00 pořádá v zimním refektáři Strahovského kláštera Česká křesťanská akademie v souvislosti s výstavou „Setkání s pamětníky“.

Na přípravě výstavy se odborně podílí Archiv bezpečnostních složek, Česká křesťanská akademie, Česka tisková kancelář, Člověk v tísni, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Muzeum III. odboje v Příbrami a Národní Archiv v Praze. Finančně mezi jinými výstavu podpořilo Arcibiskupství pražské. Dr. Vladimíra Vaníčková, která stojí v čele realizačního týmu, který několik měsíců na přípravě výstavy pracoval, o výstavě píše:

 „Dějiny 20. století přinesly nejen rozvinutí mnoha vymožeností moderní civilizace, ale také opakované ohrožení základních lidských práv a hodnot. Zvláště destruktivně v celosvětovém měřítku se přitom projevily nacismus a komunismus jako politická hnutí a režimy zaměřené systematicky na duchovní podrobení jedince. Přitom se ukázalo, že po likvidaci demokracie a občanských práv přišly zejména za vlády komunistů na řadu v rámci manipulace s lidmi tradiční základní hodnoty spojené s křesťanstvím. Totalitní režimy si kladly za cíl proniknout – obrazně řečeno – až do duše obyvatel, a prosadit tím definitivně svou despocii.

Církve se příčí všem totalitním režimům na světě v podstatě tím, že nejsou státními organizacemi, vycházejí z dávných kulturních tradic a mají oporu v náboženském citu věřících. Výkon náboženství, např. formou liturgie, zpovědi či křtu, představuje sice v katolické církvi nepolitickou činnost, ale jedná se přitom zároveň o základní profilování morální integrity člověka. Nátlak totalitních režimů směřoval k postupnému mocenskému rozbití tradičních církví a k vykořenění náboženství, které mělo být nahrazeno marxistickou stranickou ideologií.

Pro československé komunisty představovala zásadní překážku pro totalitní režim římskokatolická církev, která má mezinárodní či nadstátní charakter a jejíž pojetí zbožnosti mělo tradiční oporu u věřících. Z lidových vrstev pocházeli i představitelé církve. Postavení římskokatolické církve na veřejnosti se nadto dlouhodobě zlepšovalo oproti starší konzervativní minulosti projevy katolické moderny a prokazatelným vlastenectvím řady kněží, kteří se vraceli z koncentračních táborů. Rovněž na Západě docházelo v reakci na brutalitu nacismu a války vedle vlny levicového radikalismu k  zhodnocování  významu křesťanství.  Činností  křesťansko- -demokratických politiků došlo ke zformování trendu sjednocování Evropy na principech nadnárodních křesťanských hodnot, které mělo čelit dalším nacionálním a totalitárním hrozbám.

V podmínkách poúnorové ČSR se vlastně celá římskokatolická církev ocitla v postavení zajatce. Věřící i kněží žili v režimu, který proti nim v podstatě vedl zákeřný vícegenerační boj. V tomto zápase křivícím charaktery se pouze měnily prostředky nátlaku ze strany režimu. Ačkoli se tato složka novověkých českých dějin týkala velkého množství lidí a zanechala mnoho morálních a materiálních škod, nebyla veřejností po roce 1990 ještě komplexnějším způsobem doceněna.

Je třeba se proto zamyslet na specifiky proticírkevního boje komunistického státu, přiblížit si analytickým historickým způsobem hlavní rysy nátlaku, a vytvořit tak rámec pro naše vyrovnávání s totalitární minulostí i v této oblasti. Tento cíl si v obecné rovině klade i předkládaný projekt.“ (ap)

Stránky k výstavě: www.pronasledovani.cz

29. 09. 2009