Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Výstava u františkánů

Jedná se o přehlídku prací, které se volně vztahují k názvu. Výstava „Na počátku bylo slovo“ tedy není výtvarným ztvárněním úvodního motta nebo jeho citací ve spojení obrazu a písma. Název odkazuje k úvodní větě Janova evangelia, která dává nahlédnout do dějin spásy. „Výstava je ve své celkovém pojetí i přes značnou různorodost soustředěná a intimní. Již samo prostředí výstavy vede ke koncentraci myšlenek a ke vnímání,“ říká kurátorka výstavy Miroslava Hlaváčková.

Na výstavě bude zastoupeno dílo renomovaných umělců uznávaných doma i v zahraničí. Mezi jinými představí své dílo Radek Brož, Petr Štěpán či Václav Sokol. Z rodiny Šerých bude představeno dílo Jaroslava i syna Jáchyma. Ze sochařů bude uvedeno dílo Jana Koblasy, který žije a pracuje v Hamburku či Mojmíra Preclíka. Dílo Olbrama Zoubka se na výstavě setká se sochami jeho syna Jasana. Malíři Ludmila Janůjová a František Dvořák se setkají se setkají s tapiseriemi Evy Brodské a Jana Hladíka. „Většina vystavujících stojí ve stínu suverénů, ale to neznamená, že pracují mimo dobu, naopak, možná právě oni jsou solí světa, které se dnes nedostává. Poukazují k tomu podstatnému, co vytváří integritu člověka v jeho duchovní i tělesné stránce,“ říká Miroslava Hlaváčková.

Požadavek účasti na výstavě nebyl nijak přísně určen nebo vymezen. „Vybíralo se v ateliérech umělců z již hotových věcí, nezávisle na osobním stylu, na tom k jaké kapitole novozákonního či starozákonního textu se dílo vztahuje, případně jedná-li se o vhled do hloubky řádu, nebo o záznam duchovní roviny skutečnosti,  protože i tak je možné sáhnout k její podstatě,“ říká Miroslava Hlaváčová. Výstava není jen přehlídkou prací umělců, kteří se zabývají křesťanskou tématikou, ale i výběrem autentických děl vytvořených na základě vnitřní zkušenosti a zodpovědného vztahu k životu a úcty k tajemství světa.

Ticho ambitu, kde bude výstava zpřístupněna, uvede příchozího do atmosféry předkládaných děl. V bývalém klášteře karmelitánů Panny Marie Sněžné na Novém městě pražském působí františkáni od roku 1604, kdy jim císař Rudolf II. zpustlou budovu daroval. Po povraždění 14 řeholníků při vpádu pasovských žoldnéřů roku 1611 byl klášter obnoven a františkáni zde působili bez přerušení až do komunistického záboru roku 1950. Po skončení totalitní éry byla činnost kláštera postupně obnovena. (Aleš Pištora)

27. 08. 2010