Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Zádušní mše za oběti heydrichiády

Během zádušní mše budou přečtena jména všech 294 zavražděných. Bude rovněž zapáleno 294 svící, aby symbolicky připomenuly životy těch, kteří byli ve dnech 24. října roku 1942, 26. ledna roku 1943 a 3. února roku 1944 zavražděni v koncentračním táboře Mauthausen. Zádušní mší za těchto 294 příslušníků československého domácího odboje lze symbolicky navázat na requiem za padlé parašutisty v chrámu sv. Víta, které mělo být slouženo počínaje červnem 1945 každoročně válečným parašutistou a knězem současně P. Josefem Pojarem. Bohužel tato vznikající tradice trvala jen do roku 1947. Přerval ji únor 1948 a komunistický režim.

Mezi povražděnými byli příbuzní a zejména spolupracovníci členů paraskupin Anthropoid, Out Distance a Silver A. Bez jejich statečnosti a obětavosti by nemohla být úspěšně provedena vojenská akce proti Reinhardu Heydrichovi 27. května 1942. Byli to lidé všech vyznání a vidění světa, které se mezi československými vlastenci ve čtyřicátých letech vyskytovaly. Od katolických křesťanů, jako byly např. rodiny Kubišova, rodina Valčíkova i rodina Rebcova, české protestanty, jako byly např. rodiny Fafkova, Hejlova a Smržova, české pravoslavné věřící např. manželé Minivovi, také vlastence židovského vyznání, např. rodina Bondyova a samozřejmě také nenáboženské humanisty.

Iniciátory zádušní mše jsou historici Jaroslav Čvančara, Vlastislav Janík a Vojtěch Šustek, který vyzdvihuje hrdinské činy příslušníků odboje, když říká: „Všichni víme, že Němci povraždili desetitisíce Čechoslováků. Možná o něco více jak polovina z nich byla zavražděna pro své židovské vyznání, nebo židovský původ. Ovšem těch 294 mauthausenských, spolu s tisíci dalších jsou nikoliv pouze oběťmi, ale výjimečně statečnými lidmi, kteří se programově a dobrovolně postavili proti nacistické zvrhlosti. Rozhodli se tak při vědomí těch největších rizik. Obětovali pak nejen vlastní životy, ale dokonce i životy svých dětí.“

Českoslovenští výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš způsobili Reinhardu Heydrichovi, který byl nejen zastupujícím říšským protektorem Protektorátu Čechy a Morava, ale rovněž jedním z hlavních architektů holocaustu, smrtelná zranění, jimž nacistický zločinec podlehl 4. června 1942. Jako odvetu za atentát okupační správa popravila několik tisíc osob. Zároveň byly srovnány se zemí vesnice Lidice a Ležáky a jejich obyvatelé popraveni. Historici se shodují v tom, že je nanejvýš pravděpodobné, že bez zabití Heydricha a tisíců obětovaných životů našich vlastenců, mezi něž patří také těchto 294 mužů, žen a dětí, by se prezidentu Edvardu Benešovi po válce nepodařilo obnovit náš stát v historických hranicích českých zemí. (Aleš Pištora, Vojtěch Šustek)

24. 10. 2011