Vyhledávání Menu
EN | CZ
 

Zahájení roku sv. Anežky České

Oslavy vyvrcholí výstavou o sv. Anežce, která bude v Anežském klášteře otevřena v pátek 25. listopadu letošního roku.

Anežka Přemyslovna se narodila patrně roku 1211 jako dcera českého krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie z rodu uherských Arpádovců. Ve třech letech byla dána na vychování k cisterciačkám ve slezské Třebnici, která patřila její tetě, vévodkyni Hedvice, později svatořečené. V šesti letech pak byla přemístěna do severočeských Doksan k premonstrátkám, aby zde strávila další dvě léta. Jako osmiletá se stala předmětem sňatkové politiky svého otce, který ji zasnoubil s desetiletým synem císaře Fridricha II. Jindřichem. Proto byla odeslána do Vídně na dvůr rakouského vévody Leopolda VI., aby se zde náležitě připravila na budoucí manželství. Nicméně, když bylo Anežce 14 let, ze sňatku sešlo, protože lstivý Leopold provdal za Jindřicha svou vlastní dceru Markétu. Ponížená Anežka se vrátila domů na Pražský hrad. Brzy poté však začali usilovat o její ruku další uchazeči, nejdříve anglický král Jindřich III. a posléze i sám císař Fridrich II.

Nakonec vše dopadlo jinak: po smrti otce (†1230) se rodičovské poslušnosti zproštěná Anežka rozhodla následovat největší duchovní výzvu své doby – nový ideál sv. Františka. S pomocí svého královského bratra Václava I. proto (po vzoru své sestřenice sv. Alžběty Durynské) zakládá na Starém Městě pražském u kostela sv. Haštala špitál a záhy v jeho blízkosti i dvojklášter damiatek (klarisek) a minoritů. O Letnicích 1234 pak vstupuje sama ve věku 23 let za velké slávy do tohoto kláštera a je jmenována jeho abatyší. Václav I., a později i jeho syn Přemysl Otakar II., zde na pražském Františku vybudovali jeden z nejkrásnějších českých klášterů, první gotické dílo svého druhu.

Vstup královské dcery do přísného kláštera se stal celoevropskou událostí. Všimla si ho i sv. Klára v Assisi, která pak ve svých listech postupně uváděla Anežku do správného chápání františkánské chudoby. V důsledku tohoto poučování se Anežka posléze vzdala vedení špitálu, na který převedla veškerý majetek, a péči o něj svěřila špitálnímu bratrstvu povýšenému na samostatný řád křížovníků s červenou hvězdou. Anežka pak od papeže Řehoře IX. získala právo naprosté chudoby (1238), tj. zcela ojedinělou výsadu, že její klášter nikdo nesmí nutit k přijetí nějakého majetku. Jako klauzurní sestra sice nesměla opouštět klášter, přesto si ale uchovávala čilé kontakty s královskou rodinou a s papežskou kurií. Jako už stařičká představená zemřela (2. 3. 1282) uprostřed velkého hladomoru za braniborské okupace Čech na následky tvrdých celoživotních postů a celkové deprese z neutěšného stavu království po pádu Přemysla Otakara II. Patrně už za svého života byla v klášteře považována za světici, po její smrti se pak rozvinul lidový kult, který je dosvědčen řadou zázraků.

První žádost o její kanonizaci poslala královna Eliška v roce 1328 papeži Janu XXII. Papež však byl právě tehdy v závažném konfliktu s řádem minoritů, takže Eliščina žádost nebyla vyslyšena. Ani další pokusy nedopadly lépe – k papeži Benediktu XII. (1334-1342) či k papeži Inocenci XI. (1676-1689). Teprve Pius IX. v roce 1874 potvrdil Anežčin starobylý kult s právem veřejné úcty jako blahoslavené. Kýženého cíle ale dosáhl až pražský arcibiskup kardinál Tomášek, za něhož byla Anežka konečně svatořečena Janem Pavlem II. v Římě dne 12. 11. 1989. Anežka tak významně ovlivnila "sametovou" podobu právě probíhající listopadové revoluce. Jako dcera královská, která se zřekla svého majetku a založila pro chudé a nemocné největší tuzemský špitál své doby, je trvalým příkladem křesťanské lásky. (PhDr. Petr Kubín, Ph.D.)

17. 01. 2011