Poutní místa

I když naše arcidiecéze je obdarována řadou poutních míst, která v průběhu bohaté historie místní církve zbožnost věřících vytvořila, sluší se přesto některá z nich postavit před oči našich současníků zřetelněji a tím i podtrhnout jejich význam. V souladu s ustanovením kán. 1230 CIC a příslušnými ustanoveními Enchiridion indulgentiarum (dále jen EI) vyhlásil kardinál Miloslav Vlk, arcibiskup pražský, svým rozhodnutím ze dne 25. 4. 2008 jako hlavní poutní místa Arcidiecéze pražské následující místa a kostely:

  • Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha,
  • kostel Panny Marie Vítězné a sv. Antonína Pad. (Pražské Jezulátko),
  • bazilika Nanebevzetí Panny Marie (Svatá Hora),
  • kostel Nanebevzetí Panny Marie (Stará Boleslav),
  • kostel sv. Václava (Stará Boleslav).

Kardinál Miloslav Vlk, arcibiskup pražský, dále ustanovil v souladu s ustanovením kán. 1230 CIC jako poutní místa Arcidiecéze pražské následující místa a kostely:

  • kostel sv. Prokopa (Sázava-Černé Budy),
  • kostel sv. Ludmily (Tetín),
  • kostel sv. Kateřiny Alexandrijské (Tetín),
  • kostel sv. Jana Nepomuckého (Tetín),
  • kostel sv. Anny (Sudějov),
  • bazilika Nanebevzetí Panny Marie (Praha-Strahov),
  • kostel Navštívení Panny Marie (Petrovice u Rakovníka),
  • kostel Narození sv. Jana Křtitele (Svatý Jan pod Skalou),
  • kostel sv. Matouše (Hrádek),
  • kostel sv. Petra a Pavla (Budeč),
  • kostel sv. Klementa (Levý Hradec).

Tato poutní místa, která až do současných dnů osvědčují svou obdivuhodnou duchovní životnost, slouží zvláště k povzbuzování věřících poutníků, aby hlouběji prožívali a zakoušeli ve společenství církve zvláštní úctu ke světci nebo světici spjaté s oním místem, a tak rozvíjeli zdravé tradice zbožnosti.

Věřící, kteří mají úmysl získat plnomocný odpustek v poutním místě, jej získají při splnění obvyklých obecných podmínek (EI P20 – §1 a §2), když se zbožně pomodlí Otčenáš a Věřím během návštěvy poutního místa, a to v následující doby: titulární slavnosti (možno již dvanáct hodin předem – EI P14); jedenkrát za rok o dni, který si zvolí sám věřící; pokaždé, kdy se účastní společné pouti, která se v poutním místě koná (EI čl. 33 § 1 – 4°).