Vděčnost mamince

Při příležitosti Dne matek, který si letos připomínáme v neděli 9. května, jsme požádali o osobní vzpomínku kardinála Dominika Duku.

Na Den matek si vzpomínám a musím se vracet opravdu do období před více než sedmdesáti lety, kdy jako prvňáčci jsme malovali svým maminkám pohled – byly to rozkvetlé jabloně, květy, a bylo to ještě v době, kdy nezačal ten nejtvrdší úder komunistické diktatury, tedy psal se rok 1949.

Myslím, že je třeba si uvědomit nejenom naši vděčnost, ale i význam matky v životě každého člověka. Vzpomínám na svoji maminku, která byla děvče z šumavských hor. Prošla nesnadným životem, ztratila svou maminku, když jí bylo devět měsíců po narození. Byla si vědoma této ztráty a vychovávala mne i moji mladší sestru tak, že jsme si uvědomovali, jak důležitou roli hrála v jejím životě právě nepřítomnost vlastní matky. Na druhou stranu jsme o to více mohli poznat její vztah a její lásku k nám.

Ne, nebyl to snadný život, protože jak za II. světové války, tak od roku 1949 na ní vlastně ležela starost o celou rodinu. Jednak byl otec v armádě v zahraničí, po vojenské službě byl uvězněn. A pak návrat a nové začínání po všech ztrátách majetkových, společenských. Mohl jsem takto vidět, že pro ženu, která prožívá své mateřství a svůj vztah k manželovi, k otci dítěte, i takovéto těžké životní zkoušky, nejsou tím, co by drtilo, ale co dávalo vzrůst, pevnost a ryzost.

Nebyla sama. Podobný osud měly stovky žen. S desítkami z nich jsem se mohl seznámit jako s jejími kamarádkami, známými, a právě při této příležitosti bych těmto matkám chtěl poděkovat. Ne, nezradily své děti, nezradily své manžely, i když byl na ně vyvíjen tlak obou totalit, aby se vzdaly svých mužů, aby zachránily svým dětem lepší život. Nepamatuji se, že by na takové nabídky jediná z nich odpověděla pozitivně, že by se podrobily. Ne, zůstaly věrny svým manželům, otcům dětí, ale také svým dětem.

A proto bych při této příležitosti těmto ženám a matkám chtěl opravdu poděkovat, poděkovat modlitbou a symbolickou květinou. Možná tou rozkvetlou větvičkou jabloní, kterou jsme jako prvňáčci malovali. Nebyl jsem sám, kdo daroval tuto namalovanou květinu, rozkvetlou větvičku matce, která měla svého muže ve vězení a musela snášet jak ponížení, tak i ústrky a těžkou ekonomickou situaci celé rodiny.

Kéž tato vzpomínka také posílí všechny ženy a maminky, které se třeba nacházejí v obdobné situaci, a ať milosrdný Bůh chrání rodiny a chrání ženy matky před údělem pronásledování, ponižování a ústrků.

Dominik kardinál Duka OP

arcibiskup pražský