Vyhledávání Menu

Katolický pohřeb

Způsoby pohřbu
Zádušní mše- rekviem
Dušičky a odpustky

Křesťané věří, že smrt člověka má svůj smysl, že jí vše nekončí. Ve světle velikonočního tajemství Kristovy smrti a vzkříšení věří, že na zemi opouští smrtí tělesný domov a odebírají se do domova ke svému Pánu. Den smrti je koncem pozemského i svátostného života, ale může být dnem narození pro nebe, jak tomu je u světců. Křesťanský pohřeb není svátostí, ale liturgickým obřadem církve. Vyjadřuje společenství se zemřelým, připomíná věčný život člověka. 


25020

Způsob pohřbu

Pohřební obřady vycházejí z místních tradic, většinou vycházejí ze tří míst, kde se pohřeb koná – v domě, v kostele, na hřbitově. Pozůstalí se mohou obrátit na kněze a dohodnout se s ním na způsobu obřadu, důležité je rozloučení se se zesnulým. Při pohřbu se má pozůstalým dostat útěchy ve smyslu Bible o naději a spojení s Kristem. Bohoslužba slova neznamená žádnou pohřební chvalořeč na zesnulého, ale příležitost oslovit i ty shromážděné, kteří nenavštěvují kostel často se zvěstí o vzkříšení a zmrtvýchvstání. Pokud se obřad koná i v kostele při mši svaté, jeho jádrem eucharistická oběť. Při „posledním sbohem“ v kostele či na hřbitově církev zesnulého odporoučí bohu, jde o poslední rozloučení. Lze je vykonat jak v kostele, tak např. v krematoriu, nebo při ukládání urny na hřbitově.


25019

Zádušní mše – rekviem

Podle tradice a dalších zvyklostí je možné sloužit mši svatou přímo při pohřbu, nebo ve výroční den – první, sedmý, čtyřicátý apod. po pohřbu. Na této mši za duši zemřelého se scházejí jeho známí a rodinní příslušníci, aby si připomenuli jeho památku, modlili se za něj  a přijímali Eucharistii v prosbách za toho, kdo má být očištěn od hříchů a připuštěn k velikonoční plnosti hostiny u stolu v Božím království. Rekviem je ve svém základě liturgickým textem, čteným jako součást modliteb za spásu duše. Často se ale setkáváme i s jeho zhudebněnou verzí


24953

Dušičky a odpustky 

V lidové tradici jsou „Dušičky“ památkou všech věrných zemřelých. Pozůstalí navštěvují hřbitovy, aby na hrobech rozsvítili svíčky, v tento listopadový den se konají nejen mše svaté, ale i pobožnosti na hřbitovech. Zvláště v této době církev nabízí získání odpustků přivlastnitelných duším v očistci. Znamená to, že např. za své dobré skutky, modlitby apod. Po vykonání církví daných úkonů si „zisk“ z těchto modliteb nepřivlastňujeme, ale tato dobra dáváme k dispozici Bohu aby je „přivlastnil“ těm, jejichž duše jsou ve stadiu očišťování a sami tedy již na zemi nemohou dobré skutky konat. Jde o výraz soucitu, milosrdenství a solidarity s těmi, kdo nás předešli, aby bezpečně spočinuli v Boží náruči. 

07. 06. 2016