sv. Ludmila

Pocházela z knížecího rodu Pšovanů, narodila se asi kolem r. 860. Křest přijala z rukou některého ze slovanských misionářů z Velké Moravy. Měla 7 dětí; z nichž dva, Spytihněv a Vratislav, postupně vládli v zemi po smrti Ludmilina manžela, knížete Bořivoje. Když zemřel i Vratislav (13. února 921), bylo jeho synovi, pozdějšímu knížeti Václavovi, pouze 13 let. Regentství bylo svěřeno Václavově matce Drahomíře, ale výchova Václava a jeho bratra Boleslava byla svěřena Ludmile. Toto rozhodnutí zemských velmožů však vedlo k neshodám mezi Ludmilou a Drahomírou: Ludmila ustoupila a odstěhovala se na svůj hrad Tetín. Tam ji v noci z 15. na 16. září 921 přepadli a zavraždili členové Drahomířiny družiny.

 

Sv. Václav nechal Ludmiliny ostatky převézt do baziliky sv. Jiří na Pražském hradě, její úcta jako světice je však doložena až od konce 11. století. Za svatou byla oficiálně uznána v letech 1143-44. Je považována za patronku matek, babiček a vychovatelů, ale především za českou spolupatronku, nazývanou „matka české země“.

 

Její památka se slaví 15. září.